Můj tip na výlet: Muzeum jako
hravá expozice pro všechny

Myslím, že dnes už na mnoha místech neplatí, že muzeum je důstojná, povětšině historická budova, v níž jsou návštěvníkům představovány ve vitrínách, skříních a na zdech nepochybně cenné, avšak až na výjimky pouze statické exponáty.

Příkladem současného pojetí muzea je zcela určitě i zrekonstruované Městské muzeum v Týně nad Vltavou se svou interaktivní expozicí pro všechny generace.

Muzeum, které už mnoho desetiletí sídlí v bývalém arcibiskupském zámku, znám od roku 1962, kdy jsme se do Týna s maminkou přistěhovaly. Pro veřejnost však existuje již od roku 1932. Zajímavé je, že první myšlenka na zřízení muzea byla ještě o 50 let starší. Zatímco před svým otevřením nashromáždilo muzeum 991 předmětů, dnes jich má údajně 54, 5 tisíc, avšak téměř 17 tisíc z toho tvoří fotografie.

Když se 1. září 2013 uzavřela brána muzea z důvodu rekonstrukce na dobu více než rok, znamenalo to pro letní pravidelné návštěvníky, k nimž se řadíme i my, určité zklamání. Vždyť muzeum kromě stálé expozice nabízelo každé léto i krátkodobé tematické výstavy. Rekonstrukce však již byla nutná. Dosavadní expozice měla sice návštěvníkům co do hodnoty co nabídnout, avšak bohužel v zastaralých nevyhovujících podmínkách.

Rekonstruované muzeum se otevřelo veřejnosti po 14 měsících a nyní, v době dovolené, jsme ho mohly konečně spatřit i my. Ačkoliv se jedná pouze o rekonstrukci 1. patra, zatímco 2. patro na ni teprve čeká, musím říct, že výsledek předčil veškeré mé očekávání.

Muzeum plní stoprocentně svůj hlavní záměr - zapojit návštěvníky do dění kolem sebe, nechat je osahat si předměty, nalézt je skryté v kukátkách či zásuvkách, vyzkoušet si práci archeologa, rybáře nebo voraře. Všude naleznete propojení statických exponátů s hologramy a ozvučenými videi, pomocí dotykových databází se můžete kdekoliv orientovat v rozložení celé expozice do jednotlivých místností nebo získávat další doplňující informace.

Expozice s názvem Historie Vltavotýnska je řazena chronologicky - od prehistorické doby přes středověk, raný novověk až po 20. století a současnost. Do ní spadá i pamětní síň věnovaná režiséru a spoluautorovi Laterny Magicy Alfrédu Radokovi, rodáku z nedalekých Koloděj nad Lužnicí.

Samostatnou oddělenou částí je expozice vltavínů, které se v blízkém i vzdálenějším okolí dodnes nacházejí. I tato muzejní část prošla modernizací a fascinuje návštěvníky svými panely s průhledy v podobě hvězdné oblohy a vitrínami připomínajícími hvězdokupy.

Ve 2. patře zůstává ještě nezměněna expozice loutek, připomínající slavného loutkaře Matěje Kopeckého, pohřbeného na týnském hřbitově, a nabízející pohádkové a vesnické postavy od někdejších i současných řezbářů. V horním patře byl vytvořen přednáškový sál, v němž se počítá do budoucna s multimediálním vybavením.

Je třeba dodat, že v letních měsících provozuje muzeum ještě podzemní chodby pod budovou zámku, jejichž důvod vzniku nebyl dodnes řádně objasněn. K dispozici je i muzejní knihovna, fungující i v době prázdnin.

K muzeu mám vřelý vztah i z toho důvodu, že jsem pro něj před několika lety vyhledávala archivní dokumentaci, týkající se místních odbojářů za 2. světové války. Avšak i jako pouhá řadová návštěvnice vám mohu jeho návštěvu jen a jen doporučit. Je to opravdu muzeum 21. století. Věřím, že vám ho alespoň částečně přiblíží i přiložené fotografie.