Vážené kloboučnice, vážení kloboučníci, vážení ostatní, ještě neokloboukovaní čitatelé portálu i60.
Nyní, pokud máte čas, si přečtěte typickou ukázku, jak jeden dobrý nápad nám může udělat radost, evokovat zapadlé vzpomínky a může i dokonce rozšířit naše vědomosti. Na i60, na podnět Aleny T., vznikla liga kloboučníků a Radek C. vytvořil galerii těchto klobouků, tedy spíše jejich nositelek a nositelů. A já nyní apeluji na vás, vážení, nasaďte si klobouček a pojďte mezi nás. I bez klobouku se na vás těšíme!
Já jsem při včerejší návštěvě Splitu původně chtěla nafotit světoznámý Diokleciánův palác, ale když jsem uviděla tu záplavu klobouků a kloboučků, které na mne volaly:" Vyfoť nás, vyfoť nás", bylo rozhodnuto. Palác stojí století, ale kloboučky mohou vyprodat, že?! A tak jsem cvakala a cvakala, jako cvok...a nakonec jsem si jako cvok zase jeden klobouk koupila! No prostě cvok, cvak! ..:))
Na tržnici si mysleli , že jsem nějaká státní kontrola a vyndavali přede mnou živnostenské listy. Dokonce jsem byla požádáná jedním milým prodavačem, abych si stoupla za pult a chvíli ho vystřídala, nežli si pro ŽL doskočí. Vystřídala jsem ho, živnosťák jsem nechtěla a věřte, nevěřte, i jeden bezvadný klobouček jsem prodala malinké, černovlasé Japonce. Ta byla u vytržení z mých blond vlasů, ale hlavně z modelu, který jsem na ně narazila. Na oplátku fotila ona mne a nevím, nevím, co s těma fotkama v Japonsku provede. Právě ten můj model ji tak zaujal, že ho musela mít. Já se přiznám, že jsem si ho vzala spíše z recese. A tak jsem se octla za pultem obklopená klobouky.
Klobouky já miluji. Kromě různých letních mám samozřejmě klobouky i na jaro, podzim. Jen lituji, že skoro všechny mám v Praze, a tak je nemohu zdokumentovat. Přesto jeden, takový výjimečný, vyfotím. Vynořila se mi zapadlá vzpomínka, jak jsem ho kdysi kupovala. .Skoro jsem to již zapomněla... Jednou, dávno již tomu, jsem šla uličkami Malé Strany a natrefila zde na miloučké starožitnictví. Za výkladem jsem uviděla nádherný, blankytně modrý klobouček,s péry a síťkou. I s gumičkou pod vlasy. No, ten je kouzelný! Takový bonbónek! A již ho mám na hlavě, lítám od jednoho zrcadla k druhému, tváře mi červenají, na hrudníku a krku mi naskakují vzrušením červené fleky. Nakrucuji se před zrcadly. Ještě, že mne nikdo nevidí! Na štítku vidím, že se jedná o výjimečný výrobek z módního salonu paní Podolské. Vzrušení stoupá. Téměř nákupní orgasmus! Znáte to, děvčata!??...:))
Kdo asi nosil tento zázrak? To musela být šaramantní paní! Dozvídám se, že ho přišla zastavit jedna drobounká, křehká stařenka, která zažila bohatství, luxus, ale bohužel i pád, když manželovi znárodnili továrnu. Zažívala jako vdova nesnáze, a tak pomalu rozprodávala, co se dalo...trochu smutné, že.... Ale kam budu nosit ten klobouček já? Kupuji si ho jen tak pro radost. Paní prodavačka mi řekla, že až jednou pojedu do lázní, až budu v letech, že ho budu nosit třeba na promenádě... No, v lázních jsem ho nenosila, to by mne nejspíše odvezli rovnou ve svěrací kazajce, ale, představte si, moji milí, že jsem ho měla na kebulce na vlastní svatbě, a to tady ve Splitu! Od té doby pro nás září hvězdy ve Splitu nad hlavou, pokud tedy není zamračeno, případně, pokud se neschyluje k bouři! A ty tady tedy jsou! Pravé balkánské! To si pište! Někdy je také možná nafotím.
Tak tedy, já a Split! To by mne, vážení, ani v nejdivočejším snu nenapadlo. Taková kombinace české ženy a slaného moře. No vidíte, a Split je pro mne nyní něco jako Karlovy Vary a moře je pro mne takový nekonečný Tálinský rybník, ale o něco ještě větší a více respektovanější. Oba, moře i rybník samozřejmě miluji. Ten punc výjimečnosti pro mne moře samozřejmě má, ale již s trochu obroušenými hranami. To určitě pochopíte. Pokud budete mít biftečky každý den, také si pochutnáte třeba i na bramborách.
A je to téměř již dvě desetiletí, kdy mi manžel klobouček na hlavu slavnostně posadil. Klobouček nyní visí na stěně jako dekorace společně s ručně vyrobeným zrcadlem, stejně blankytným. Každá žena, která se zde do zrcadla podívá, neodolá a klobouček si zkusí. Je fakt zázračný, z říše pohádek. No nevyzkoušejte ho!
P.S. Nedávno jsem přistihla i jednoho hocha, jak ho má na hlavě. Docela mu slušel a ani se nečervenal...proč také? Časy se mění....to za našich mladých let nebývalo!...:))
A nyní následuje trochu info z internetu: Poznejte město klobouků
Návštěvnické centrum Nový Jičín – město klobouků se nachází na náměstí v zrekonstruovaném domu u Laudona na Masarykově nám. č.45. Zve Vás na unikátní Expozici věnovanou technologickému procesu výroby klobouků. Seznámíte se s postupem výroby klobouků poutavou formou, zahrajete si na módní návrháře a vyzkoušíte si klobouky jak živě, tak interaktivně.
Díky tomuto jedinečnému programu se můžete seznámit s pozoruhodným procesem výroby klobouků, poznat jejich historii a rozšířit si tak své znalosti zábavnou formou.
V objektu Návštěvnického centra se nachází:
Expozice - technologie výrobního procesu, zkoušírna, ateliér
Turistické informační centrum
Galerie
Reprezentační prodejna klobouků Tonak
Klobouková kavárna Caffé Cappello
www.mestoklobouku.cz
www.novyjicin.cz
ww.icnj.cz
Takže, nejenom Králíci z klobouku, vstávat a cvičit!
