Broňa

Pani Helenko, nemůžete jejich situaci, kterou jsem ani já nijak dopodrobna neznala, posuzovat z dnešního hlediska. Možná to brali jako trest boží, co já vím. V pohraničí, kde je všude daleko a peněz určitě bylo málo, byla situace jiná než dnes. Je zajímavé, že jste si dala práci a vyhledala ty informace o kterých píšete, ale oni tenkrát takovou možnost neměli. Pani Jiřino, těžko soudit, proč to bylo jak to bylo.

Smutný příběh a nevěřím, že se to v roce 1950 neoperovalo. Jen rodiče nebo dětský lékař něco zapinkali. První doložený písemný nález rozštěpové vady obličeje je popis neoperovaného rozštěpu rtu ve známém Smithově papyru, který pochází z 1. století př. n. l. Mlhavé zprávy vypovídající o léčbě rozštěpu rtu nacházíme u Celsa (030). Operaci rtu popisuje Franco (1556). V roce 1827 byl proveden první plastický chirurgický zákrok v Americe. Jednalo se o úpravu rozštěpu patra. První detailní popis uzavření rozštěpu patra uveřejňuje roku 1817 Carl von Graefe. Fyziologická funkce se dostává do popředí pracemi Passavantovými (1862). Historie současných modifikací operací patra se odvíjí od roku 1926.

Smutný příběh. Nevěřím ale, že se nedalo nic dělat. rodiče té dívky asi o nápravu postižení neměli zájem. Znala jsem hocha z vedlejší vesnice s rozštěpem - narozený v roce 1943 a ten byl v patnácti letech operován. Potom měl horní ret poněkud nepravidelný ale jinak z něho byl později docela hezký mladý muž.

velmi silný příběh a také i smutný

Olinko, to rčení, to je akorát taková berlička pro nešťastníky. Příběh je smutný, ale stejně smutný je pravý opak. Totiž když se rodiče upnou a všechno dělají jen pro to postižené dítě a zdravý sourozenec, to je zkrátka normálka, že všechno zvládá...

Smutné a, bohužel, pravdivé. Občas i my můžeme pomoci, jen se dívat kolem sebe...***** "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje."- Nevěřím

Děkuji všem za sdílení tohoto příběhu a redakci za krásnou fotografii k tomuto článku.

Musím se přidat k ostatním,moc smutný příběh.Děti jsou opravdu kruté,vidím to ve svém okolí.Ale pro rodiče není omluva.

Velice smutný příběh, strašný život, slovo rodič raději nevyslovovat!

Asi daleko horší než úsměšky ze strany cizích je neláska vlastní rodiny. Je zvláštní, jak to někteří rodiče dokážou, preferovat jedno dítě před druhým, a nemusí to být ani v případě nějaké tělesné vady. A když už takový postižený človíček přijme mínění druhých a uzavře se do sebe, je to hodně, hodně smutné. Ano, jediná duše by snad pomohla...