Už nikdy nezestárneš

Mileno, jsem ráda, že ses ozvala. A proč Tě naštvalo, že jsem se zeptala? Za anonymní míusy se lehce schová každý, ale když dojde "na lámání chleba" tak dotyční mlčí?....i to je přístup.

Mileno, co Tě opravňuje se mne ptát, jestli mne nebolí smrt ukrajinského chlapce či palestinských dětí?? Tys u mne nepoznala můj názor? Jistě že bolí! U mne je postoj k smrti nevinných dětí snad jasný od začátku. A bez prominutí, to jsi Ty, která se nerozpláčeš nad smrtí jednoho chlapce, já se rozpláču, ale budu současně "bojovat" za evropskou Evropu. A s nevinnými budu vždy soucítit. I s jedním jediným malým nevinným chlapcem.

Plačte nad osudem toho malého chlapce a modlete se, abychom neplakali nad osudy a životy našich dětí a vnuků. Modlete se za vydrźení křehkého míru v Evropě, modlete se za to, aby se nepotvrdily katastrofické scénáře, které mnohým z nás vystanou před očima v souvislosti s muslimy. Kéž bych se mýlila a neměla pravdu, já jim prostě nevěřím. Pro ně snad lidský život ani ten vlastní nemá žádnou cenu. Jistě, smrt dítěte bolí, ale kde dali rozum, když volili tuto cestu.

Možná by bylo docela vhodné, kdyby některý z těch patnácti nesouhlasících na Líbí - Nelíbí našel odvahu zde okomentovat tuto modlitbu. Třeba změnil svůj dřívější názor. Nebo že by báseň nečetl? I to je možné. Děkuji.

Dojemné, čtivé, skvělé...Gratuluji, piš dál, Lubomíre.

Při čtení Tvé básně mi šel mráz po zádech, doslova. Nádherně hořké..opravdu srdcervoucí v tom nezprofanovaném významu.. Napsal jsi: Za vším jsou jednotlivé lidské osudy, a pokud se o nich dozvíme, máme najednou pocit, že se to týká i nás. Ten utopený chlapeček se týká i mne, proto jsem napsal tuto svou modlitbu. A já dodávám: děkuji za malého chlapce...děkuji za všechny mrtvé i živé....děkuji za svědomí lidí..... Soucitně naladěné srdce s touto modlitbou totiž určitě neznamená, že je možné tolerovat běsnění fanatiků islámu. Ale je třeba si uvědomit, že každý z nás se může někdy octnout na potápějící se lodi. A fotografie? Myslím, že tam měla být jiná...

Krásná báseň, jen se bojím, budou-li mít šanci zestárnout naše děti.

Veľmi pekná báseň. Neviem komu je venovaná ale mne ako by hovorila o mojom manželovi, ktorý skoro odišiel a nikdy nezostarne , večne bude s nami ako mladý.

Vím, ke komu báseň promlouvá, a Vás si za tuto výpověď velmi vážím. Děti za nic nemohou, ať jsou na jedné či druhé straně.