11. září 2001 - Již nikdy!
FOTO: Vanda Blaškovič

11. září 2001 - Již nikdy!

11. 9. 2021

Tato vzpomínka je věnována všem zavražděným nevinným lidem 11. září 2001 a jejim pozůstalým. Článek jsem napsala před šesti lety. Nebyla jsem tam v době útoku, tu hrůzu jsem nezažila. A tak nevím, jestli tato moje slova k této tragédii nejsou zbytečná. 

Jestli vůbc nějaká slova k této tragédii nejsou zbytečná? Ale kolik lidí si vzpomnělo v dnešní den na tuto tragickou událost? Nebude mne někdo odsuzovat za můj postoj? Neuznávám žádné konspirační teorie ohledně této tragédie. Jsem přesvědčena, že se jednalo o nelidský teroristický útok.

Celý svět byl 11.9.2001 šokován. Mezi zavražděnými byli i Češi, vím, že jeden z nich byi i mladý muž, 27 roků. Neznala jsem ho. Přesto mne trýznivě zasáhl jeho osud. Při pietní návštěvě Ground Zero, památníku obětem 11.9.2001 v New Yorku, jsem se s jeho odkazem náhodně setkala. Existují náhody?

Pomník obětem teroristického útoku na Ground Zero v New Yorku má podobu dvou velkých čtvercových nádrží kopírujících základy "dvojčat". Stěny těchto nádrží klesají do hloubky asi deseti metrů. Po těchto stěnách kolem dokola stéká voda do čtvercového otvoru na dně a mizí do nenávratna.

Je to jednoduché pojetí památníku, ale o to více působivé. Mluvím za sebe, za moje pocity. Ve mně toto provedení okamžitě evokovalo zoufalý vodopád slz, který vyplakali jak zavraždění, tak pozůstalí a s nimi i celý svět.  Je to vodopád neštěstí, vzpomínek ale i nadějí, který tiše a bez přestání stéká do hlubin základů budov. V budovách, v letadlech, na ulicích zažívali  nic netušící lidé to nelidské zoufalství. Říká se, že stěny hovoří. Ale tyto stěny již nemohou mluvit, neexistují.

Lidé mluví všude ztlumeným hlasem. Já jsem zde nebyla schopna ani fotografovat. Prostě jsem nemohla.

Okolo obou nádrží se vine asi metr široký, pevný, ocelový pás, do kterého jsou vyražena jména obětí. Právě to vyražení jmen obětí do ocelového plátu na mne zapůsobilo spolu se stékajícími slzami do nádrží nejvíce.. Jejich jména jsou vlastně psána do vzduchu, do prázdna, do nebe. Proč?

A můj příběh?

Procházela jsem v tichosti kolem těch plačících, ohromných jam v zemi s jednu rukou položenou na ocelových plátech. Studily. Při chůzi jsem dlaní a prsty přejížděla po vyražených jménech..jsou jich tisíce. Přesně 2977. A najednou mne něco zastavilo, nevím co to bylo. Prsty mi začaly přejíždět sem a tam po jednom jménu. Nemohu přestat. Dívám se a čtu. To je přece české jméno! Ano, ten mladý muž neměl šanci. Neměl žádnou možnost bojovat o život, byl v době teroristického muslimského útoku ve 103. patře věže WTC, absolutně bez naděje na útěk, na záchranu.

Čest jeho památce, čest všem zavražděným.

 

 

terorismus USA
Hodnocení:
(5.2 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Šílené, šílené a svět se změnil . Vando díky za připomenutí !
Jarmila Komberec Jakubcová
Zpráva o této obrovské tragédii mně zastihla na dovolené na Gran Canarii- Měli jsme velký strach jak se vůbec z ostrova dostaneme zpět domů, V té době totiž byly rušeny některé lety z ostrova.
Lubomír Müller
Připomínat si události má smysl. Vando, Tvůj článek má velký smysl. Také jsem tam stál a byl plný emocí. Také mám mrazivé vzpomínky. V roce 2001 12. září jsem měl odcestovat do Pacifiku, plánoval jsem to rok, dostal všechna víza, tranzit přes USA a čekal na pas s novozélandským vízem (tehdy bylo ještě třeba), který mi měla poslat ambasáda v Londýně. Pas nepřišel, někdo ho ukradl. Seděl jsem 11. září smutný a navztekaný doma a řešil, co dál. Volá kamaárd, ať si otevřu TV, protože věděl, že jsem tři roky předtím na "dvojčatech" stála poslal mu fotku. A nyní jsem viděl v přenosu, jak padají. O den později jsem měl letět přes USA. Kdyby mi pas někdo neukradl (dodnes se nevím, kdo to byl), zůstal bych trčet někde na půl cesty, protože se přes USA přestalo létat. Protože jsem na vrchní plošině jednoho z "dvojčatů stál, dodnes mám hrůzu z představy, že se ke mně blíží letadlo.... Tento teroristický útok má samozřejmě hlubší společenské kořeny a důsledky, ale osobní tragédie lidí, kteří tam zahynuli, je pro nás, kteří to místo známe z vlastní návštěvy, velmi intimní a bolestivá.
Zuzana Pivcová
Dobře si na ten den pamatuji, byla u mě doma zrovna na návštěvě sestra, běžný hovor, televize jako zvuková kulisa. Pak hlásili, co se děje, vlastně na pokračování. Vím, že se postupem času spekulovalo o různých důvodech a pachatelích, ale to jsem nikdy nebrala vážně. Když u nás kdysi došlo k požáru v hotelu Olympik na Invalidovně, několik tamních hostů také nemělo možnost úniku. A tady, v tomto obrovském lidském mraveništi, to bylo beznadějné. Díky.
Věra Ježková
Byla jsem ve velké hale secondhandu a probírala se oblečením. Nevtíravou hudbu najednou přerušila zpráva. Hrozná. Zůstala jsem stát a zděšeně poslouchala. Ten den jsem si nic nekoupila.
Vladka Steinová
Omluva. Rok 2001.
Vladka Steinová
Děkuji, Vando,že jsi tímto článkem důstojně připomněla tragédii z 11.9.2011. Svět už je jiný.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.