FOTO: Vanda Blaškovič

11. září 2001 - Již nikdy!

11. 9. 2021

Tato vzpomínka je věnována všem zavražděným nevinným lidem 11. září 2001 a jejim pozůstalým. Článek jsem napsala před šesti lety. Nebyla jsem tam v době útoku, tu hrůzu jsem nezažila. A tak nevím, jestli tato moje slova k této tragédii nejsou zbytečná.

terorismus USA

Autor: VANDA Blaškovič

Hodnocení:

(5.2 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 11.9.2017 22:01

Zpráva o této obrovské tragédii mně zastihla na dovolené na Gran Canarii- Měli jsme velký strach jak se vůbec z ostrova dostaneme zpět domů, V té době totiž byly rušeny některé lety z ostrova.

Lubomír Müller 11.9.2017 20:29

Připomínat si události má smysl. Vando, Tvůj článek má velký smysl. Také jsem tam stál a byl plný emocí. Také mám mrazivé vzpomínky. V roce 2001 12. září jsem měl odcestovat do Pacifiku, plánoval jsem to rok, dostal všechna víza, tranzit přes USA a čekal na pas s novozélandským vízem (tehdy bylo ještě třeba), který mi měla poslat ambasáda v Londýně. Pas nepřišel, někdo ho ukradl. Seděl jsem 11. září smutný a navztekaný doma a řešil, co dál. Volá kamaárd, ať si otevřu TV, protože věděl, že jsem tři roky předtím na "dvojčatech" stála poslal mu fotku. A nyní jsem viděl v přenosu, jak padají. O den později jsem měl letět přes USA. Kdyby mi pas někdo neukradl (dodnes se nevím, kdo to byl), zůstal bych trčet někde na půl cesty, protože se přes USA přestalo létat. Protože jsem na vrchní plošině jednoho z "dvojčatů stál, dodnes mám hrůzu z představy, že se ke mně blíží letadlo.... Tento teroristický útok má samozřejmě hlubší společenské kořeny a důsledky, ale osobní tragédie lidí, kteří tam zahynuli, je pro nás, kteří to místo známe z vlastní návštěvy, velmi intimní a bolestivá.

Zuzana Pivcová 11.9.2017 19:28

Dobře si na ten den pamatuji, byla u mě doma zrovna na návštěvě sestra, běžný hovor, televize jako zvuková kulisa. Pak hlásili, co se děje, vlastně na pokračování. Vím, že se postupem času spekulovalo o různých důvodech a pachatelích, ale to jsem nikdy nebrala vážně. Když u nás kdysi došlo k požáru v hotelu Olympik na Invalidovně, několik tamních hostů také nemělo možnost úniku. A tady, v tomto obrovském lidském mraveništi, to bylo beznadějné. Díky.

Věra Ježková 11.9.2017 17:07

Byla jsem ve velké hale secondhandu a probírala se oblečením. Nevtíravou hudbu najednou přerušila zpráva. Hrozná. Zůstala jsem stát a zděšeně poslouchala. Ten den jsem si nic nekoupila.

Vladka Steinová 11.9.2017 16:58

Omluva. Rok 2001.

Vladka Steinová 11.9.2017 16:46

Děkuji, Vando,že jsi tímto článkem důstojně připomněla tragédii z 11.9.2011. Svět už je jiný.

Zpět na homepage Zpět na článek