Vtipnější vyhrává:
Že by boží mlýny?

To jste byli jako Hýta a Batul....Už vím, proč jsem taková.Moje maminka byla švadlena a ze salonu se dostala jako šička do Fezáren.Tak se na nás vyřádila .Šila nám i kabáty, kostýmy a šatičky.Já pak na sebe cokoliv hodila a běžela.Ušila mi i kalhoty s rozparkem místo obvyklých tepláků.Když jsem se poprala na bramborové brigádě se spolužačkou, natrhla mi je právě za ty rozparky .Jak jsem toužila po teplákách! Taky jsem potom šila na děti.

Také moje maminka uměla dobře šít, ale nebylo z čeho, tak přešívala. Nenáviděla jsem to, přesto mě to poznamenalo zcela jinak, než by se dalo čekat. Miluji staré hadry. Tehdy bych ale možná byla ráda, kldybych měla bratrance, který by mě některých kousků zbavil. Na maminčinu šikovnost si často vzpomenu a už mockrát jsem se jí omluvila za nemoudrou nevděčnost. Máš zajímavé vzpomínky a umíš je hezky "zpracovat". :-)

Eleno, tvé články čtu ráda u ranní kávy, a velmi na mne dýchla vzpomínka na gympl. Nebo i konec základky, kdy opravdu často maminky na nás šily, protože nebylo nic. A těch neplech jsem asi všichni pár zažili. Pěkné a díky !

Trochu jsem si při Tvém veselém vyprávění vzpomněla i na své mládí, co jsme nosili za oblečení, jak jsem přišla poprvé do školy v českých "texaskách", které maminka dostala v krámě jen díky tomu, že byly rozměrově malinké, jaké šaty jsem měla do tanečních. Při nedostatku peněz se shánělo velmi špatně, ale maminka se naučila trochu šít v kurzu, pak vždycky koupila střih a něco nám ušila. Bylo to fajn.