Motto pro třetí
třetinu života

12. 9. 2015

"Poslední třetina života je nejideálnější, protože po letech povinností přináší svobodu. Volby i jednání. Účastníky této skupiny lze přirovnat k řidičům aut, neboť si sami určují, jaký zvolí směr, jakou zařadí rychlost, nebo zda po zvážení okolností přibrzdí, popřípadě odcouvají. Na nich také záleží, jestli v případě karambolu skončí na hromadě šrotu, nebo vyváznou jen s několika poučnými šrámy."

Toť celé motto, no není to nádhera?

Z knihy "Dokud držím pohromadě" od Marcely Mlynářové

stárnutí životní postoj

Autor: Alena Prouzová

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 12.9.2015 23:55

Jsem ráda, že mám i v poslední třetině života povinnost. Člověk se cítí užitečný, potřebný. Ale je fakt, že mohu a nemusím, to hraje podstatnou roli.

Hana Šimková 12.9.2015 18:56

Ano Hani máš pravdu a motto taky. Já si jen tak plkám a blbnu.

Marie Seitlová 12.9.2015 16:06

Toto motto se mi také moc líbí. Jen občas musím rychle změnit směr - vnoučata, ale je to krásná a záslužná změna.

Hana Šimková 12.9.2015 13:25

Já s tím počítám, že budu zdravá až do smrti na hromadě šrotu.

Hana Rypáčková 12.9.2015 10:10

Vím, že neskončíš Hani, jen se tím nedostatkem bavíš. Taky si nemohu dělat naprosto co chci, a nemusí to být kvůli financím.To motto platí jen pro zdravé až do smrti. "A po mně potopa."

Hana Šimková 12.9.2015 08:28

Moje vnitřní svoboda je krásná, ale bez dobrého finančního zázemí asi skončím na hromadě šrotu.

Jana Šenbergerová 12.9.2015 07:47

Je to nádhera. Hezké motto jste pro nás vybrala. Jen mě štve, že naše vnitřní svoboda začíná opět být ohrožována zvenčí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Všechno je špatné. Proč často a rádi podléháme pocitu zmaru

Jak se máš? Ale, to víš, v našem věku to už nestojí za nic. Trápí tě nějaká nemoc? Ale, to víš v našem věku už máme všichni nemocí plno. Takové řeči jsou časté a mnohdy se jich dopouštějí i lidé, kteří sami sebe považují za optimisty.

Vratislava Hofmanová, redakce

Jak zacházet se svým stářím

Jak zacházet se svým stářím? Kašlat na něj. Něco mě bolí a nemůžu si dojít ani do koupelny? No a co! Když se budu hodně snažit, tak se to možná povede. Jakou radost z toho potom mám. Zjišťuji totiž, že ještě žiji, i když mi stáří hází překážky pod nohy.

Hana Šimková

O křehkosti stáří

Téma následujícího článku jsem měla v hlavě dlouho. Přemýšlela jsem, jestli se hodí na tento portál. Je přece pro aktivní seniory. Téměř všichni se v příspěvcích prezentují a jsou prezentováni jako plní elánu, činorodí, optimističtí.

Věra Ježková

O různé chvále stáří

Tak jsem v těchto dnech procházel internetem a zajímal se o to, co je psáno na nejrůznějších moudrých stránkách o stáří. Měl jsem při tom pocity silně rozporuplné. A ty rozporuplné pocity výrazně zesílily poté, co se na pravé straně prohlížeče náhle objevily četné reklamy na dámské plavky.

Jan Zelenka

Budu stará, ošklivá a nemocná. Kdo to říká, takový skutečně bude

Lidé s chodítky pomalu kráčející chodbami různých sociálních zařízení. Záběry na vrásčité třesoucí se ruce. Muži a ženy, kteří si stěžují a říkají, že dříve bylo lépe. Takový je mediální obraz českých seniorů. Kdykoli se píše či točí téma související se stárnutím, výsledek bývá pochmurný.

Vratislava Hofmanová, redakce