Kouzlo časů minulých:
Od ruchadla ke kombajnu

14. 9. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 16.9.2015 13:15

To je moc hezký příběh, včetně pointy.

Dagmar Bartušková 16.9.2015 08:10

Tak o zemědělství nemám "páru", o ruchadle ale vím také ze školy a Zetor jezdil po poli, když nám na školních brigadách pluh vyorával brambory.

Zuzana Pivcová 15.9.2015 07:37

Jsem ráda, že jsem při nedávném pobytu v jižních Čechách měla možnost navštívit i zemědělské muzeum soukromých majitelů. Trochu mi to připomnělo dobu, v níž jsem vyrůstala, i když venkov pro mě byl cizí. Vím ale, že jsme chodily s maminkou na třešně k lidem, kteří byli také jako rodina vyvlastněni a jejich nadaná dcera nesměla jít studovat medicínu. Povolili jí jen zemědělský obor, což byl vůbec ještě úspěch. A když si vzpomenu na ty všelijaké marxistické vědy, je mi zle ještě dnes. Ale náš ročník měl to štěstí, že se katedra marx.-leninismu v roce 1969 rozpadla (profesoři byli vyházeni, což jsem jim nezáviděla), takže jsem stačila udělat už jen zkoušku z Dějin KSČ a ostatní zkoušky byly zrušeny a až do konce studia se předměty neobnovily. :-))

Jan Blahoslav 14.9.2015 23:02

Tome, jak víš, můj strýc na tom byl podobně. Jsou to pořád otevřené rány, ale asi nemá smysl se v tom pořád hrabat. Probereme to v Blatničce, což?

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá