Jako dlouholetý posluchač především rozhlasových informací jsem zaslechl i tu o Marsu, blížícím se k Zemi. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost a pomyslel si cosi o vysokoškolských rozhlasových žurnalistkách v Praze.
Ještě v nedávné době zaměstnával rozhlas mimořádně seriózní redaktory a jejich informace byly přínosné a poučné.
Teď je tomu jinak, ale hůře. Od jedné selky jsem se třeba poučil o Austrálii, že tam je všechno obráceně. Slunce prý vychází na západě a zapadá na východě! Nevěděl jsem to…
Další nás informovala, že jedině v pražské tramvaji si cestující otevírají dveře sami, zatímco v té brněnské jim je otevírá řidič. Zase jsem žasl…
Tentokrát se novinářce z Radiožurnálu musím omluvit. Asi dávala pozor už i v základní škole a rozhlasová stanice ji zaměstnala právem.
Právě v nočním Hnojákově se její informace potvrdila. Mars byl opravdu větší než Měsíc, byl červenavý a byly na něm rozpoznatelné krátery. Fascinoval mě svou velikostí, pomýšlel jsem nad jeho vzdáleností. Signál jdoucí rychlostí světla 300 000 kilometrů za sekundu k nám přichází za dobu přes deset minut.
Dost mě velikostí ohromil, uvidíme ho jistě znovu, bude to asi za delší čas.
