Z mého života: O mém
vzdělání rozhodla koza

Žáci jsou nevyčerpatelným zdrojem k různým tématům, často se mi při různých příležitostech vybavují příhody ze školy. Nevím, jak se mi to povedlo, ale na koze v tělocvičně jsem vždycky přistála, až mi tělocvikář řekl, jestli nejsem náhodou tou čerticí co se na ní učí jezdit.

:))))))))) Dobré Libore, dobré

Milý příběh !

Kantoři by mohli vyprávět do nekonečna krásné historky ze svého učitelování. A za našich mladých dnů jsme k nim měli větší úctu, teď je leckdy lituji a někdy jsou rodiče žáků horší než samotní žáci.

Taky jsem neměla sílu v rukách a teď ani nemluvím...Nejhorší byl výmyk....Ale tělocvik jsem milovala na všech školách.Byla legrace. Na poslední hodinu v gymplu jsme si vzaly tatínků nebo dokonce dědečků spodky a běhaly okruh kolem školy, protože nás učitel celé roky nutil cvičit v modrých trenkách bez tepláků.Vždycky se mi sport zamlouval.S tím lanem je pravda, že bosé nohy po tyči nějak vylezly, ale na provaze dělat smyčku- to bolelo...

Libore, také jste mě pobavil. Na hodinách TV jsem nesnášela nářadí, měla jsem hrůzu z toho, že z nich mohu spadnout, a taky že jo. Pri skákání přes kozu jsem spadla a zlomila si v lokti ruku. U šplhu na provazu jsem vyskočila pouze na mohutný uzel a zhoupla se, síla v rukou žádná. O hrazdě a kruzích nemluvě. A to mi zůstalo - šplhání, šplhnutí tak nějak nemám ráda dodnes.

Obdivuji všechny,kdo "rádi/y cvičili/y na jakémkoliv nářadí.Nejhorší byla bradla,nejlépe o nestejné výši.Nicméně se zachovala fotografie,jak na školní akademii cvičím na kladině!Úžasné!!! :) mm

Ráda si budu o škole jen číst. :-)

Určitě jste nám všem připoměl školní léta.Jó,tělocvik,to bylo moje.Tam jsem měla jedničku jistou.Koza,kůň bylo moje nejoblíbenější nářadí.Teď už jenom vzpomínám.

Tos mě pobavil. :-))Hodně s tím tělocvikem a přeskokem přes kozu. Ta mi problém nedělala, ani kůň, horší byl na střední škole skok přes nejvyšší švédskou bednu. My jsme totiž měli tělocvikářku gymnastku, která nás nešetřila. Dala nám nějaké týdny na nácvik a pak klasifikovala. Naučila jsem se to. Ale měla jsem spolužačku, která byla na tělocvik bohužel velmi neobratná. Zvláště na nářadí. Protože měla jinak jedničky, dávali jí z TV dvojku, ač byla na čtyřku. Dnes je významná vědecká pracovnice a myslím, že dodnes pracuje v oblasti makromolekulárních výzkumů. Vzpomněla jsem si také, jak náš matikář na SVVŠ chodil na začátku hodiny a prohlížel ořezané tužky na rýsování. Když přišel ke mně, ztuhnul při pohledu na můj kopáč a pak řekl lakonicky: No, Pivcová, to snad nemyslíš vážně. No, a při maturitním večírku se mi vyznal ze sympatií: Víš, poznal jsem už hodně lidí, ale když to srovnávám s tebou...? Zemřel dost mladý. Díky, Borku.