Staletími prověřené bylinky
Ilustrační foto: pixabay.com

Staletími prověřené bylinky

29. 5. 2020

Chřipka, kašel, horečka, nespavost nebo žaludeční problémy nejsou spojené pouze s dnešní moderní dobou. Znali je už lidé v dávné historii. Běžné nemoci, které znepříjemňují den, provázejí člověka zkrátka od nepaměti.

Léky, které by od bolesti či onemocnění ulevily, se sice objevovaly již ve starověku, ovšem dlouho nebyly prostému lidu dostupné. Proto se nejčastěji obraceli k tomu, co nabízela příroda. Podívejte se s námi do dávných dob středověku, kdy byly bylinky základem léčitelství, a zkuste využít staletími prověřené recepty.

Příroda má čarovnou moc

Ve středověku byl člověk spjatý s přírodou mnohem silněji než dnes. Domníval se, že vše, co příroda dává, má kouzelnou sílu. Důležitou roli tu hrálo také náboženství, které toto přesvědčení podporovalo. Proto se tehdejší léčitelé mohli těšit takové popularitě i obdivu, neboť jako jediní uměli využít rostlin i dalších přírodních produktů k léčbě běžných zdravotních obtíží. „Příroda byla to jediné, na co se prostý lid mohl spolehnout. S postupem času si ale moc bylinek oblíbili také panovníci, kteří nechali pěstovat léčivé rostliny na svých dvorech i v klášterních zahradách. Od 13. století pak začaly vznikat první lékárny,” popisuje nejznámější česká bylinkářka Jarmila Podhorná ze společnosti Naděje, která se zabývá výrobou přípravků z rostlin. Největší rozšíření bylin u nás má pak na svědomí císař Karel Veliký. Ten v roce 812 vydal nařízení, jenž definovalo, které léčivé rostliny se mají v českých zemích pěstovat.

Název dostaly podle toho, jakou nemoc uměly léčit

Lidoví léčitelé své znalosti účinků jednotlivých bylin čerpali z antiky, později také zámořských objevů, i od místního obyvatelstva. Bylo také běžné, že se poznatky o bylinách předávaly z generace na generaci. Všechny tyto znalosti se pak shromažďovaly a zaznamenávaly do herbářů. Byliny často získaly svůj název právě podle toho, se kterou zdravotní obtíží si uměly poradit. „Proto při zlomeninách končetin nejlépe pomohl kostival, na kašel a záněty krku plicník, proti průjmu a bolesti břicha zeměžluč. Jaterník hojil játra, srdečník léčil onemocnění srdce, jitrocel uměl zcelit rány,” vysvětluje Jarmila Podhorná.

Šalvěj zkrotila téměř stovku nemocí

Populární pak byla zejména šalvěj lékařská, která podle tehdejších léčitelů uměla pomoci od bezmála 99 zdravotních potíží. Neméně zázračně účinkovala i šanta kočičí. Ta pomáhala uvolnit křeče, srazit horečku, podpořit pocení i zklidnit organismus. Používala se také pro odstranění trávicích obtíží a nachlazení. Při nespavosti se polštáře plnily bukvicí lékařskou, klidnému spánku prospívala také meduňka. Na záněty se přikládal sporýš, spáleniny hojilo lněné semínko. Od horečky a zimnice ulevil podběl, oční choroby zase uměla vyléčit levandule. Široce oblíbená byla také máta, která blahodárně působila na žaludek, proti slabosti, bolestem hlavy a nachlazení. Dobromysl se pacientům podávala při nervozitě a sloužila i jako dezinfekční prostředek. Kokoška pastuší tobolka zase zastavovala krvácení.

Středověk přinesl výrobu bylinných čajů, odvarů i mastí

Středověcí léčitelé se v té době také postupně přesouvali od přímé konzumace jednotlivých bylin k přípravě čajových směsí, odvarů, nálevů či tinktur. Věděli, že účinné jsou i obklady, hojivé masti nebo koupele, a brzy přišli i na to, že samotné bylinky sice mají skvělé účinky, ovšem jejich síla se znásobí, pokud je začnou míchat. „Bolest tak tišila například směs měsíčku, divizny a másla. Proti ledvinovým onemocněním zase pomáhal kořen kozlíku lékařského uvařený ve víně s celerem a fenyklem. Odvar z fenyklu dávali léčitelé pít i pacientům, kteří si stěžovali na bolesti břicha, střevní chřipku, zácpu a nechutenství,” uvádí bylinkářka Jarmila Podhorná.

Sbírat jedině za úplňku

Léčivá moc bylin byla ve středověku opředena také mnoha legendami a pověrami. Věřilo se, že některé léčivé rostliny je nezbytné sbírat pouze v určitou denní či noční dobu. Bylinky tak získaly téměř kultovní význam a bylo je potřeba uctívat. Středem zájmu se tak staly mimo jiné měsíční rostliny, takzvané lunaria, jejichž účinek závisel na sběru za úplňku. Mezi ně patřila třeba jehlice trnitá, která uměla zatočit s kožními vyrážkami a oteklými žlázami. Třezalka se zase musela trhat pouze o půlnoci o svatojánské noci. Jen tehdy správně účinkovala při žlučníkových, jaterních a nervových obtížích.

bylinky zdraví
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Nyní kvete bez černý a heřmánek, čaj z těchto lečivek si vařím ráda.
Zuzana Pivcová
Vidím, že je to zopakovaný starší článek, k němuž jsem psala už v roce 2015, ale přátelství s bylinami, alespoň ve formě tinktur, u mě platí stále. Teď třeba mám šišák bajkalský na celkové posílení organismu.
Daniela Řeřichová
Dobrý den, pěstuji a užívám bylinky, ale je dobré mít o nich co nejvíce informací. Například vnučka má krevní onemocnění a nevhodné bylinky by jí mohly velmi ublížit.
Jitka Supová
Já osobně nedám na bylinky dopustit. Jsou mnohem lepší než chemie kterou do sede cpeme v potravinových doplňcích atd. Pár dní sice trvá než zaberou, ale je to mnohem čistější a přírodní. Spousta se dá koupit ve formě čajů i mastí. Babička vždycky říkala, že bylinka když nepomůže, tak neublíží.
Zdenka Soukupová
Většinu popsaných bylinek bohužel neznám. Moje maminka léčila hodně neduhů řepíkem. Dnes už bych ho asi nepoznala. Já přes zimu spoléhám na mátu, meduňku, citron a hlavně česnek a med. Zatím se mi to osvědčilo. A díky za inspiraci.
Jarmila Komberec Jakubcová
Ráda čtu časopis Meduňka který je zaměřen na alternativní medicínu a paní Jarmila Podhorná tam má velmi zajímavé povídání.Z bylinek pěstuji tymián a udělala jsem si letos pampeliškový med.
Zuzana Pivcová
Bylo takové pořekadlo" Není na světě bylina, aby na něco nebyla". Různými čaji a mastmi nás léčili už v rodině, ale neměla jsem tu čest zažít tak slavné léčitele jako pana faráře Ferdu nebo pí. Kamenickou. Víc jsem se o bylinky začala zajímat až po listopadu, kdy se u nás objevily knihy od cizích bylinářů, jako Treben nebo Breuss atd. Paní Mgr. Podhornou jsem už asi 3x na dálku oslovila a naordinovala mi kúru, ale osobně ji zná Růženka Antlová.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.