Nelekejme se, tato dáma byla miláčkem světových módních návrhářů. Jistě, chodit v jejím stylu po pražských či ostravských ulicích by asi nebylo ideální, ale kdo ví? Každopádně je dobré vědět, že takové seniorky existují. Díky nim je svět barevný a zábavný.
Módni redaktorka a stylistka Anna Piaggi se narodila v roce 1931 v Miláně, zemřela před dvěma lety. Svět módy však na ní nezapomněl a zahraniční magazíny stále tisknou její snímky jako inspiraci a připomenutí, že na takové veselé ženy by se zapomínat nemělo.
V šedesátých letech byla redaktorkou italského módního časopisu Arianna a tehdy se začala její kariéra slibně rozjíždět. O módě totiž nejen psala, ale sama si s ní dokázala hrát tak, že fotografové na přehlídkách častěji fotili ji než modelky. Nikdy přitom nebyla výrazná klasická krasavice, spíše obyčejná holka od vedle. Její kreace však byly nepřehlédnutelné. A proč o ni píšeme? Protože úplně stejná byla až do své smrti, ještě ve věku, kdy si mnohé její vrstevnice myslí, že jediná existující barva je béžová či tmavě modrá. Annu můžete buďto obdivovat nebo jí odsuzovat, nic mezi tím, tak byla výjimečná.
V osmdesátých letech pracovala v časopise Vanity a stala se propagátorkou trendu, že i vlasy by měly ladit s oblečením. Případně naopak neladit. Zjednodušeně řečeno, někdy měla vlasy modré, jindy zelené, případně červené. Nemluvíme o lehkých odstínech, její barvy byly prostě barvy papoušků, výrazné, jasné, zářivé, bez kompromisů.
Měla sbírku téměř tří tisíc šatů a tří set párů bot, často je půjčovala na výstavy. Malovala obrazy, překládala, bylo o ní natočeno několik dokumentů. Zastávala názor, že žena nikdy nemá vyjít vícekrát ve stejném oblečení a přitom nemusí kupovat stále další. Zkrátka kombinovala. Mnohdy šíleně, mnohdy krásně. Tak si na ni někdy vzpomeňme, třeba až budeme přemýšlet, co z našeho šatníku se k sobě hodí a co ne.
