Jak žít co nejdéle ve své domácnosti?

Lidmilko, mám ověřené řešení - je to pes. Jen ho nauč reagovat na povel "Domů" a on už trefí. Nejen, že jsou k tomu vycvičeni asistenční psi pro nevidomé, každý pes se dokáže vrátit domů. Předvedl mi to kamarád. Navštívil mě poprvé se psem a šli jsme dost daleko lesem. Jeho hafan se ztratil za nějakým zajícem, ale Honza zůstal úplně klidný. Zanedlouho se psisko objevilo, přišlo domů po své vlastní (nebo naší) stopě.

Ach jo, není to lehké, pravda je, že se mi nechce na tyto věci myslet a mělo by se asi.

Lidmilko, nesmíš to vidět tak černě. Koupíme si křídy a budeme si na rohy domů malovat šipky. Ale jen křídy ne spreje, to bys byla vandal. No jo, ale co když zapomeneme, že jsme si tam ty šipky namalovaly? Kartičku na provázku hezky na krk, on nás už někdo za ty dveře šoupne, jen aby nás nevykradl!

Hlavně, abych ten stáří přizpůsobený byt vždy našla...

Je dobré vědět, co všechno nám může život usnadnit, když nám ubude sil. A ono jich bude ubývat čím dál tím víc. Je dobré být si toho vědom a neočekávat, že bude pořád všechno jen v naší režii. Bylo by přece hloupé umírat na vrcholu svých sil, i když i to se může přihodit. Dobrý článek i odkaz.