Konečně zase v Praze
aneb Úděl prarodičů (2. část)

Lubomíre, moc děkuji za komentář. No, spisovatel se nezapře!...:)) krásné. O to více si vážím Tvého času, neb vím, že padáš na ústa, neb jsi právě dokončil knihu Štěstěnky z Mléčné dráhy. Mohl bys nám k tomu něco napsat? Určitě se dost íčkařů na knížku těší a vánoce se kvapem blíží…..Děkuji!

Libuško, Lidmilo......:)))))

S dětmi nás baví svět. Děti s Vandou baví svět. Vandu s dětmi baví svět. Svět s dětmi baví Vandu. Vanda se světem baví děti, a nás také. Vandin deník bude jednou vydán knižně a zfilmován. Bude to divoká, hlučná a veselá jízda mezi zvoněním budíku a odbíjením půlnoční na kostelní věži. Bude to něco, co rodičové a babičky s dědečky tak trochu (někteří hodně) znají, co určitě všechny baví, byť se u toho zapotí a nastresují. A Vanda to umí podat s humorem, jenž dává zapomenout na čas, ačkoliv tu čas hraje hlavní roli rychlostního běžce. Tak jen nezakopnout, Vando!

Jen se děvče, snaž! Buď ráda, že ty návleky nejsou látkové, jako byly v mém mládí. Věčně jsem je prala, protože jsem je ve spěchu zapomínala v jeslích sundat.

Vando :-))))))))

Jarmilo, to bych tedy nemohla!...:)) chceš, abych vypustila duši, zlato? Přemýšlím, že bych si pořídila na případné příště jakési psí dečky a měla je místo návleků...pokud by to tedy ten vrátný sežral...:))

Vando, si úžasná babička, mohla by jsi zaskočit i u mně.Já jsem pořád na cestách a dnes jsem nemohla poznat svého dvouletého vnoučka protože měl čepičku a chovala ho kamarádka snachy.Tak vidš jak někdy vypadá také "babička".

Dobrý večer,milá Vando,čekala jsem na Tvé další pokračování, ale čtu až nyní. Opět jsi mě nezklamala sujetem, ani pointou. Pro svá vnoučata děláme co můžeme. A ty jsi velmi obětavá babička.Piš dále, prosím.

Ahoj, děvčata, koukám do zrcadla, už nemám zelenkavý nádech v obličeji....:)) dopadne to růžově. Jarko, Ty bys mohla být správnou tetičkou, co Ty na to??..:)) Hanko, u moře vrcholí rybářská sezona a ta tam nemůže být bez zemitého! Ulovil 80kg tuňáka, sláva ve Vrbosce jako hrom! Teď prý ještě čeká na zlatou rybku a pak přiletí...)) Jitko, jasně, že to vše dělám ráda, určitě ne na písknutí, Květo..:)) Paní Hanko, dík a taktéž Jano. 200km je skoro jako těch našich 1100km, v tom již asi není rozdíl? To přijíždějí vnoučátka na delší dobu, že? Mileno, a Ty si zatím užívej volnosti..:)) a poučuj se od zralejších..:))

Vando, nepochybuji o tom, že se řídíš heslem „dělám to, co dělat chci“. Neboj, pravidelným tréninkem se staneš „návlekovou“ šampiónkou. Já bych zůstala v tomto maratónu na chvostu, a to nejen proto, že vlastní vnoučata nemám. Upřímné varování: pozor, zelená barva ve tváři je lepší, než být rozpálená do běla (to by mohlo hrozit s blížící se zimou). Věřím, že pokračování bude růžové?