Vzpomínka na naše hezké mládí

Vzpomínka na naše hezké mládí

25. 10. 2015

Navazuji na první díl svých vzpomínek (Vzpomínka na naše hezké dětství).

Tak jsme to dlouho nevydržely a setkaly se v kavárně Slavia podruhé. Bylo nám tam dobře, profesionální klavírista a živá hudba nás velmi naladila. Skvostný interiér a dobrá obsluha.

Poprvé jsme seděly s výhledem na budovu Národního divadla. Nyní jsme si sedly k oknu s výhledem na Hradčany. Krásný výhled na siluetu večerních Hradčan jako fantastická frekvenční křivka. Opravdu nádhera. Dobře naladěné jsme pokračovaly v našich vzpomínkách.

Tentokrát jsme se dopracovaly na gympl. Gympl se svými prvními láskami, tanečními a snad jedny z nejhezčích vzpomínek našeho života. Mládí je krásné. V tanečních jsme obě vyčuhovaly na parketu svou výškou, nosily nízké podpatečky, abychom nepřevyšovaly naše milé spolužáky, kteří byli někteří menší než my a teprve časem vyrostli. Naši milí spolužáci. Naše maminky vymýšlely šaty a samy nám je šily, abychom byly na parketě ty nejhezčí holky. Dokázaly z ničeho udělat po večerech a nocích krásné modely. Pošívaly nám šaty perličkami či malými korálky. Taneční a kluci, to byla vzpomínka na naše první lásky. První polibky a první choulení. Bylo to tak nevinné a krásné.

Ve škole jsme obě měly cit pro jazyky, bavila nás francouzština. A chodily jsme obě ještě na angličtinu nepovinně. Učil nás pan profesor Hošek, který měl velký respekt u studentů, ale také vyžadoval, abychom se jazyku my studenti učili a připravovali se. Kladl velký důraz na výslovnost, kterou s námi poctivě procvičoval. Pak nás obě bavil zeměpis, dějepis a  chemie. Obě jsme bez vlastní volby byly přiřazeny na přírodovědnou větev, protože tam bylo málo holek. Pro nás to byla vlastně potom velká výhoda, že jsme neskončily v babinci humanitní větve a celé čtyři roky jsme si užívaly v klučičím kolektivu plno legrace a recesí, na které se nedalo zapomenout.

Obě jsme si doznaly, že to byly časy nejhezčí v našem mládí. Obě jsme byly neobyčejně pilné a houževnaté, avšak skromné. Dokázaly jsme se plně soustředit a chápat a to přinášelo naše dobré studijní výsledky. Nebyly jsme žádné šprtky. Ale studium nás bavilo.

Taky jsme šly párkrát za školu a do omluvného listu si napsaly žaludeční či menstruační bolesti a zdrhly jsme k přehradě na tenisové kurty. Tam se nám líbilo nejvíce a tam jsme se vyřádily i se staršími hochy, kteří nás učili hrát. Pak jsme si šly zaplavat. Užívaly jsme si krásné slunné dny. Také se stalo, že jsme se nepřipravily na fráninu a než bychom lhaly, tak jsme dobře znaly frázi: "Excusez moi, monsieur professeur, je ne suis pas préparé, parceque j´ai été malade" - přeloženo "Promiňte pane profesore, nejsem připravena, protože jsem byla nemocná". Tuto zdvořilostní větu uznával a vždy jsme dostaly druhou šanci a tu jsme nikdy nepropásly. Byl shovívavý a spravedlivý a dodnes na něho vzpomínáme s láskou. Měli jsme všichni k profesorům velkou úctu a je pravdou, že profesoři měli autoritu a respekt. Hodně nás naučili.

Občas jsme doma v rodině prožívaly ne úplně příjemné chvilky, kdy rodinné setkání bylo hodinou pravdy a musely jsme slušně doznat bez přetvářek, co jsme kde ztropily, protože pak nám bylo odpuštěno. Bylo to určitě lepší, než když někteří lhali a měli neustálé problémy.

Pro nás obě byla rodina takové klubíčko, jak říkávala moje milovaná maminka. Obě jsme se s odstupem času zasmály těm všem příhodám a příběhům. Tolik hezky jsme se pobavily, že čas uplynul tak rychle, že byla tma a ta silueta Hradčan byla nádherně nasvětlená a vystupovala jakoby z pohádky. Obejmuly jsme se a rozloučily, tak zase brzy ahoj!

Pokračování příště...

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vyprávění mi tak trochu připomíná četbu knih z Červené knihovny. Asi v první republice se takto žilo v měšťanských rodinách. Po roce 1948 byl již život trochu jiný.Mám moc ráda příběhy z první poloviny 20.století a lituji toho, že jsem v té době nežila.
Lidmila Nejedlá
Klábosení s kamarádkou z mládí a s kamarádkami vůbec, je prima. Vzpomínky máme hluboko uchované.
Eva Balúchová
Úplně vidím ten výhled z okna Slávie,je pěkný i na Národní divadlo i na Hadčany. Jak píše Soňa:kdeže loňské sněhy jsou.Ještě že nám zůstaly aspoň krásné vzpomínky.
Hana Rypáčková
A my jsme se s Danou včera zase pobavily a nachechtaly jako za dětství a dospívání./Máme obě co zastat s vnoučaty a tak to bylo po delší době moc milé/. Díky za přátelství.
Soňa Prachfeldová
Hanko krásné přiblížení Tvého mládí. Skoro stejné jak mého - mě též maminka oblékala a šila do tanečních, měla zázračné ruce. Chození za školu, ulejvání se a náš pan profesor latiny říkával - z vás budou jen študované nevěsty :-) - Tehdejší čaje, atletika, kterou jsem flákala, táta vyhlížející z okna a kluka jsem nechávala za závorama, abych nemusela poslouchat kázání ... kdeže loňské sněhy jsou !
Zuzana Pivcová
Škoda, že už si se svou kamarádkou (viz Maruška/Můj příběh) takhle v kavárně hezky zavzpomínat nemohu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.