Legendární americká stíhačka North American P-51 Mustang, jejíž prototyp poprvé vzlétl 26. října 1940, patří mezi nejúspěšnější letouny druhé světové války. Stroj se přitom dostal do vzduchu už půl roku po objednávce britských ozbrojených sil, které v USA hledaly letoun vhodný pro evropské bojiště. Po firmě North American původně Britové žádali jen licenční výrobu Curtissu P-40, továrna ale raději navrhla stíhačku vlastní – a jak se ukázalo, extrémně úspěšnou v boji s německým letectvem Luftwaffe.
První varianta s americkým motorem Allison (stejném jako v curtissu) přitom nebudila příliš velké nadšení. Pohonná jednotka totiž ve výškách nedávala dostatečný výkon, letoun proto sloužil od léta 1942 u Královského letectva (RAF) jen k průzkumu a útokům na pozemní cíle. Konstruktérům ale bylo jasné, že drak mustangu nabízí mnohem víc, a tak do něj na podzim 1942 namontovali silnější motor Merlin, který se proslavil během bitvy o Británii ve spitfirech.
Spojení amerického trupu a britského motoru se ukázalo být trefou do černého. Továrna v USA začala v létě 1943 montovat do letounů v licenci vyráběné merliny a nové mustangy si rychle našly cestu na evropské nebe (na bojišti v Tichomoří se příliš neuplatnily). Díky obratnosti a zejména neobvykle velkému doletu doprovázely americké denní bombardéry nad Evropu a v této úloze se často vyskytovaly i nad Protektorátem Čechy a Morava, kde řada jejich pilotů položila své životy.
Díky motoru, který dával výkon až 1700 koňských sil, byl mustang nejrychlejší sériovou vrtulovou stíhačkou války – verze P-51H dosahovala maximální rychlosti 786 kilometrů v hodině a stala se postrachem německých messerschmittů. V americkém i britském letectvu sloužil Mustang řadu let po válce a použití našel ještě v Koreji, kdy už bylo jasné, že budoucnost patří proudovým strojům. Poslední Mustangy ale sloužily ještě v roce 1984 v Dominikánské republice. Létají však i dnes, a to hlavně na přehlídkách a rychlostních závodech.