Něco na tom je
Ilustrační foto: pixabay.com

Něco na tom je

19. 10. 2020

Ke svým padesátým narozeninám jsme si spolu se stejně starou sestřenicí nadělily zvláštní dárek. Uspořádaly jsme setkání svých rodičů s příbuznými, které jsme znaly pouze z vyprávění a fotografií z alba mé babičky, a jejich rodin. Na akci se sešlo 27 lidí, z toho 5 seniorů, z nichž někteří se viděli opět po 50 letech.

O tom, jak dojemné to bylo setkání, by se dal napsat další článek, mě však velmi zasáhla skutečnost, že do dvou měsíců po tom setkání dva z našich seniorů odešli z tohoto světa.

Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že snad přece jenom existuje něco, nějaká vyšší moc, která určuje naše osudy, že bylo nějakým způsobem určeno a dáno, aby se určití lidé ještě jednou v životě setkali.

Začala jsem se o tuto problematiku blíže zajímat. Prostudovala jsem literaturu pojednávající o minulých životech, dozvěděla jsem se podrobnosti o mimosmyslovém vnímání, seznámila jsem se s pojmy jako aura, senzibil a podobně. Občas jsem dle návodu zkoušela otestovat si své mimosmyslové schopnosti.

Když jsem však procházela s proutkem v ruce loukou u naší chalupy ve snaze najít pramen, proutek se ani nehnul, i když spodní voda se tu vyskytovala v takovém množství, až to bylo místním občanům až nepříjemné. Zkusila jsem tedy rozpoznat auru členů mé rodiny. Zase nic. Na bílé stěně, před kterou jsem je postavila a upřeně sledovala, kdy se objeví barevný opar kolem jejich těla, se neobjevilo nic, a když mi oči málem po zhruba desetiminutovém zírání začaly slzet, zanechala jsem marného snažení.

"Potřebuji odborné vedení," rozhodla jsem se a sjednala jsem si schůzku s místním léčitelem, kterého mi  doporučila kamarádka.

Sešli jsme se tam čtyři adepti duchovna a se zájmem jsme poslouchali přednášku o fungování vesmíru, jak se oprostit od všeho pozemského a vstoupit do jakéhosi okruhu gama a jeho pomocí cestovat v čase, setkávat se s minulými civilizacemi, poznávat smysl života. Potom proběhla samotná seance.

Pološero, voňavé tyčinky, ezoterická hudba, zvuky moře navodily u mne pocit tepla a klidu. Trochu mi vadil hlas lektora - tenký, skřípavý, znělo to jako dveře od kozího chlívku. Ale ochotně jsem zapojila svou představivost podle jeho pokynů. Poslušně jsem se ocitla ve světlém bílém domě uprostřed ohromné zelené zahrady.

Svlékla jsem černou kůži svého těla pověsila ji na věšák. Svlékla jsem další svoji kůži, červenou, a pověsila ji na věšák. Na věšáku se ocitla i moje třetí kůže - žlutá, a já v čisté bílé kůži jsem se měla rozběhnout, otevřít domovní dveře a vznést se do zahrady plné květů. Rozběhla jsem se a v okamžiku, kdy jsem se měla dotknou kliky u dveří mi blesklo hlavou: kam se ty dveře otvírají? Dovnitř, nebo ven?

Nechtěla jsem nic pokazit. Klid, to asi musí nějak vyplynout samo, zkusím to znovu. Moje představivost mě vrátila zpátky na začátek představou kamery se zpětným chodem. A teď znovu - věšák, jedna kůže, druhá, třetí, dveře, klika - nic nevyplynulo, pořád nevím, jestli otevřít dovnitř, nebo ven. Při představě dalšího zpětného chodu kamery a toho, jak tady šaškuju, jsem se v duchu začala smát. Soustředění bylo pryč, takže jsem jen v klidu vyčkala ukončení seance, abych nerušila ostatní.

Při závěrečném povídání všichni ostatní popisovali své zážitky. Jiný svět, jiné životy, tajemná světla... Do jaké míry bylo jejich vyprávění pravdivé, či do jaké míry bylo přání otcem myšlenky, jsem si netroufala vyhodnotit. Styděla jsem se za svoji nedokonalost a byla jsem vděčná za to, že vyprávění nebylo povinné. Nerada bych lhala.

Přesto pořád věřím, že existuje nějaká síla, která určuje běh našich životů. Jenom já patrně nepatřím mezi ty vyvolené, kteří mají možnost to tajemství poznat. 

Věřím, že existují lidé, kteří jsou obdařeni mimořádnou citlivostí k těmto jevům a trochu jim závidím. Možná mě takový člověk někdy přizve a pomůže mi alespoň nakouknout škvírečkou, jen na dva prstíčky...

Já mu za to potom třeba vyplním daňové přiznání.

glosa mezi nebem a zemí Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Už jsem zapomněla, že jsem tento článek četla. Potěšil mě stejně jako poprvé. Některé dveře se tak dlouho zdráháme otevřít, až se před námi otevřou samy. Já to štěstí měla už před mnoha lety a stejně jako Zuzka nemám důvod měnit cokoliv na svém prvním komentáři. Jen chci dodat, že to není o vyvolených, ale ochotných hledat a nacházet. Máme na to všichni celou věčnost.
Věra Ježková
Ivanko, prima článek. Jsem na tom podobně jako ty. Na seanci bych asi nešla. Umím si ale představit, že by mi při ní bylo do smíchu. I když svlékání kůže by se mi rozhodně nelíbilo. Mám knížku Oslie, P.: Barvy života. Tajemství aurické typologie. Výsledná barva testu, který jsem si udělala, mě vystihuje velmi dobře.
Zuzana Pivcová
Čtu to po letech a mohla bych svůj tehdejší komentář doslova opsat i dnes. Někdy si dělám doporučené meditace (nechci upřesňovat, řadu lidí by to nezajímalo) a pak čtu, jak mnoho lidí při ní vnímalo to a to, zatímco já někdy nejsem ani v hladině alfa. Ale věřím, že nejdůležitější je upřímnost konání, takže moje účast na úrovni dětské modlitby "Andělíčku, můj strážníčku" také dojde přijetí.
Dalibor Polanský
Jsem sice pragmatik a nevěřící Tomáš, ale přeji všem těm, co se pokouší o jiný náhled na život, hodně štěstí v jejich konání. Protože víra je to, co nás může protáhnout životem bez větších šrámů a boulí.
Libor Farský
Někdy bych si také nejraději vyletěl z kůže ...
Eva Krausová
Ivanko, to jste mne tedy pobavila. Takže budu-li ta vyvolená pro šamanství, což je dlouhá cesta a nevím, zda ji dokončím, pozvu Vás a dovolím nakouknout i na dva prstíčky, ostatně kdoví, třeba jednou uvítám zase od Vás daňové přiznání. Hanko Š., dveře se nebojte otveřít, ono to není o tom, abyste zjistila, zda jste šťastná, možná Vám to spíš ukáže cestu, jak ke štěstí přijít a nebloudit životem, nežít v pocitu, že šťastná nejste. Štěstí se většinou skládá z malých střípků radosti a i proto jsem si dnes pro radost koupila gerbery, které miluji a jednu dala i mé sousedce, chůvičce mé Meginky, která mne vždy pobaví dovětkem, zda je MDŽ, či má svátek...
ivana kosťunová
Jsem ráda, že jsem zrovna tohle téma zpracovala, těší mě , že hodně lidí to cítí podobně ja o já a děkuji všem za moudrá a milá slova.
Hana Šimková
Paní Ivanko, určitě na tom něco je.Už dlouho se také na to snažím přijít,ale ještě jsem si nedokázala sundat ani kůži, ani dojít ke dveřím.Možná, že se je otevřít bojím, ale jednou to snad dokážu a všechno bude jasné a já si uvědomím, že jsem š´tastná.
Marie Magdalena Klosová
Milá paní Ivano,Váš text se mi po všech stránkách líbil.Máte smysl pro humor,nadhled a křehkou duši.Byť celoživotně obklopená čísly,která jsou až příliš reálná,hledáte něco,co překračuje naše smysly,a co by dalo smysl celému našemu lidskému počínání.Je v tom tajemství a kouzlo.A také rovnováha.V životě býváme svědkem mnoha zázraků.Myslím,že je důležité je umět vnímat,nikoliv pochopit,nebo dokonce je provádět.A věci "mezi nebem a zemí" JSOU.O tom nepochybuji.Zdravím.mm
Lidmila Nejedlá
Paní Ivano, jste člověk, který stojí nohama pevně na zemi a tak to má být. A co je mezi nebem a zemí nechť zůstane tajemstvím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.