Po připomenutí výročí úmrtí pana Jana Wericha, mistrného klauna a moudrého člověka, který se stal ve stáří filosofem, nemohu nevzpomenout na vyprávění mého dědečka.
Zdalipak víte, kde je "Křemencárna", kam chodíval Jan Werich do školy? Nachází se v Křemencově ulici, ta je souběžná se Pštrossovou, nebo-li spojka mezi rušnou ulicí Myslíkovou a ulicí Opatovickou. Tam se nacházelo Masarykovo reálné gymnásium. Můj dědeček, byl o rok mladší než Jan Werich. A chodil tam také. Velmi rád mne vodíval za ruku a procházeli jsme se ulicemi Prahy. Když už mi bylo dvanáct let, vyprávěl mi své příběhy z mládí, tak jako je dnes třeba píši já pro svá vnoučata.
A tak vraťme se ke Křemencárně, kam chodívali studenti do reálného gymnasia v Křemencově ulici č.12. Tady studovaly známé osobnosti a velmi rády vzpomínaly na léta strávená v tomto "ústavu". Naproti gymnasiu se totiž nachází proslulý pivovar "U Fleků". Pivovar je zajisté o nějaké to století starší než gymnasium, ale nejeden student zavítal do starobylých lokálů tohoto pivovaru, kde se ulil hodiny. Ať už před nějakým zkoušením, kdy mu hrozila "kule či sardel" anebo před písemkami zvanými "kóna" třeba z jazyka latinského či francouzského.
"U Fleků" to byl asyl pro studenty v tehdejší době, ale i možná i té dnešní. Jan Werich sem chodil velmi rád, ač zde gymnasium nedokončil. Dokončil ho na Smíchově. Vzpomněla jsem si na vyprávění mého dědy Františka, který rád vypravoval o studentských uličnictvích a útěcích do protějšího pivovaru.
Dnes v této budově již není gymnasium, ale střední průmyslová škola chemická. Věřím, že i ti dnešní studenti přeběhnou naproti a řeší u vychlazeného pivečka své problémy.
