Bioekologický život mé babičky
Ilustrační foto: pixabay.com

Bioekologický život mé babičky

6. 6. 2020

Moje babička neznala slovo ekologie. Ani nemusela, protože ona ekologicky žila. Uvědomuji si to pokaždé při víkendu tráveném na chalupě, kde se zarputile snažím hospodařit způsobem mé babičky.

Ráno vstanu a zatopím ve sporáku. Dřevem. Zatímco se vytápí místnost, stihnu ještě na sporáku ohřát vodu na kafe, na mytí nádobí a průběžně na cokoliv, kde je teplé vody potřeba. Voda pochází ze studny a dle hygieniků má parametry srovnatelné s balenou kojeneckou vodou. Topím dřevem, odpad je minimální, ovzduší téměř nezatěžuje. Dřevo je vlastní, protože jsme v zimě porazili starou shnilou vrbu u potoka, která se chystala každou chvíli spadnout. Potřebovali jsme k tomu povolení, potvrzení od různých institucí, ale to už je jiná historka.

Vaření. Tak to je největší oříšek. Krájet, míchat, přetahovat kastroly po plotně na správná místa, topit, zametat pod sebou, nespálit jedno, nenechat vychladnout druhé, nezapomenout přikládat. Pokaždé odjíždím alespoň s jednou popáleninou  prvního stupně. Se sporákem zjevně nejsem kamarád. Ještě, že dříví mi přinese manžel. Ale žádná elektrická trouba neupeče tak dobře, jako ta sporáková. Asi je to tím, že peče ze všech čtyř stran stejně. Jak to ta babička mohla všechno stíhat?

Vaření mi trvá jednou tak dlouho než v mé panelákové kuchyni a pohybu mám podstatně více. Šlapání na rotopedu tedy odpadá. Narotuji se až až.

Přitom ekologicky třídím odpad. Papír do kamen, plasty do igelitky a potom do kontejneru před hospodou. Zbytky jídla sousedovic slepicím, kostičky okolním psům.

Další kapitola je praní. Babička prala ve staré pračce, které jsme říkali "kejvačka", protože se prádlo naskládalo do poloviny bubnu a pomocí dlouhé páky a druhé poloviny bubnu uvedlo do pohybu - rozkejvalo. Čili jakási automatická pračka na ruční pohon. Bylo to určitě lepší, než posilovna. Když prádlo dostatečně vydrncala, naložila do škopíčku a šla je vymáchat do potoka. Vodu z prádla, ve které bylo rozpuštěné mýdlo s jelenem, vylila na trávník. Nevím, zda mýdlo bylo toxické, ale trávník měla vždy zelený, hustý.

Když už měla klouby oteklé od revmatismu, složily se jí děti na jednu z prvních automatických praček zn. Tatramat. Babička pokrok neodmítala. Poslušně čekala, až se prádlo vypere automaticky samo, pak je naložila do škopíčku a odešla vymáchat  do potoka. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš, říká přísloví. A já dodávám, ani starým kouskům ne. Proto praní vynechám, kejvačku už stejně dávno nevlastníme. Nedávno jsem jednu podobnou viděla v muzeu v Polici nad Metují. Byla jsem jediná, kdo věděl, k čemu ten podivný přístroj sloužil a jak fungoval. Mladí návštěvnící muzea při mém zasvěceném výkladu mysleli, že jsem historička. A já jsem zatím jenom a pouze pamětnice! Nebo hysterička - někdy.

Tak co říkáte - nebyl to krásný život? Žilo se levně, zdravě, ekologicky. Pomaleji. Hospodyně si pro čerstvou biozeleninu do polévky došla na svoji zahrádku. Maso v kvalitě bio se jí popelilo v kurníku, dupalo v králíkárně, a když byla žena zvlášť pracovitá, kvičelo v chlívku. Pro bio mléko si došla s bandaskou přes potok k sousedce, která chovala kravičku. Hospodáři nemusel nikdo určovat, kdy může nebo nemůže porazit strom na svém pozemku. On sám nejlépe věděl, kdy nastal jeho čas, a žádná povolení k tomu nepotřeboval.

Domů přijíždím zdravě unavená, ale cítím se jak po relaxačním pobytu ve wellness středisku.

Spustím automatickou pračku, myčku na nádobí, založím si suroviny na domácí toastový chléb, spustím domácí pekárnu. Ještě dát rozmrazit maso do mikrovlnky. Potom si mohu v klidu říci "za nás pracují stroje", usadit se s kávičkou k počítači a prohlédnout si nové příspěvky na portálu i60.

domácnost ekologie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
To je moc hezká vzpomínka, paní Ivano, na život našich maminek a babiček. Má to své úžasné něžné kouzlo. Také jsem si s Vámi zavzpomínala.
Elena Valeriánová
Takové články mám moc ráda. Je vněm tichá pokora, poezie vzpomínek a trošku odlehčené legrácky. To se to potom krásně čte a život je hned snesitelnější. Tu chaloupku Vám tak trošinku závidím, už jenom pro ty vzpomínky, co se ukrývají uvnitř.
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínání. Moje babička umě la tak výborně upéct maso v železných kamnech v troubě, dralo se u ní peří, sušili jsme šišky na krmení husy, ach jo krásné doby. Ikdyž to měli moc těžké, žili skromně a určitě spokojeněji. Jenže takhle to už dnes nefunguje ani nemůže. Moc hezky jsem si početla - díky !
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc a moc krásný článek, dá se číst i vícekrát a znovu v duchu vidět tu krásu minulého století.I já jsem měla štěstí na tak krásné dětství.Asi bych si chtěla zkusit tak pár dnů žít, ale nevím zda bych to zvládla. Už jsem moc zhýčkaná pohodlím 21.století.Bez myčky, mobilu, PC nebo auta si život neumím představit.Už jsem tak zblblá životem a dobou, že když si jdu zapálit krb, říkám jdu ho zapnout.
Alena Várošová
Mileno,taky nemám myčku,ani toustovače.Ale obdivuji a vlastně divím se,že na prádle nesjou zelené skvrny od trávy?
Alena Várošová
Ivanko,při Vašem vzpomínání a srovnání z dnešní dobou tak jsem si taky zavzpomínala na svoje dvě babičky.Tak jak jste to všechno pečlivě popsala,tak to bylo.Ještě bych dodala,že bylo dětí v rodině jako smetí,nejméně pět a spávaly všichny v jedné místnosti v slamou nacpaných sklamnících. Hanka Č to také dobře popsala,celý její příspěvek se mi líbí..Vše dohromady to sedne na moje babičky.Moje babičky pračku neměly,praly na valše a chodily máchat prádlo na řeku,druhá na potok.A té havěti,co ještě měly,chodily na pole jak to zvládaly to se už nikdy nedovíme. Děkuji Vám Ivanko,tímto článkem jste mne potěšila a nejsem mně, ale i další Vaše čtenáře,kteří si článek rádi přečtou,připomněla moje babičky. A souhlasím s příspěvkem sice krátkým,ale výstižnýcm paní Jany Š,
Hana Čadová
Moje babička také žila ekologicky. Bydlela na Vysočině a pro dříví chodila s nůší do lesa. Vodu z nádobí bez přidaného jaru vylila praseti. Hyg. vložky neznala, trhala hadry. Televizi neměla, chodila po vesnici drát peří. První banán ochutnala v dospělosti a pouze na Vánoce, když přijela na zimu k dceři do Prahy. Možná si lidi více všeho vážily a měly k sobě větší úctu. Nevím, zda to byl krásný život. Nyní obyvatelé na vesnici také chovají slepice, ve chlívku je čuník a pěstují zeleninu. Možná dřív byla větší úcta ke starším lidem.
Radovan Cakl
Hezky jsem si početl a vzpomínky na dětství se vynořily :-)
Jana Šenbergerová
Takový život měl něco do sebe. Nebyl čas se nudit, natož prudit. Ale nebyla řada věcí, bez kterých si už dnes těžko náš život představit. Pokrok nezastavíš, jen aby on nezastavil nás. Moc hezky jsem si početla. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.