Psí povídání

Pěkné.

Rexíku, tak já ti tedy řeknu, dobře jsi to s tou kočkou vymyslel, nejlepší strategie je - nečekaný útok. Ach ty naše paničky, pořád mají v hlavě tu ochranu přírody, tak nás nenechávají dát takovým tulačkám pořádnou lekci. Ta moje bábinka mi nedávno bránila, abych jí přistrkal packou takové pichlavé klubíčko. Myslel jsem si, že je to veliký kaštan, chtěl jsem jí ho ukázat a ona NÉ. Ke všemu jej klacíkem nakulila do sáčku a odnesla k sousedům na hromadu listí u kompostu.:((( No zkrátka, nemám to s ní také občas lehké pořízení, ale stejně jí, tak jako ty tu svoji, mám moc rád. Pac Bertík... Elen, pohladila jsi mne na duši, takové čtení mám moc ráda.

Doufám, že mě přijdou kluci pozdravit. Haf.

Psi jsou vděčné téma. Taky máme dva, sice trochu menší, ale o to jsou vzteklejší. Navíc jsou smečka. Když nejsou vidět, tak jsou slyšet. Nevyměnila bych já ani za zlaté prase. Rex je moc hezký a vypadá ostře.

Piť kávu a čítať tento článok, no skrátka super relax!

Zvířecí vyprávění nebo vyprávění o zvířátkách vždy vítám, potěší mě. Líbí se mi článek i Benova (Liborova) odpověď.

Ahoj kámo. Představ si tu nespravedlnost. Já jsem sice celý den (i noc) volně na dvoře, ale ten je uzavřený. Naše Micka má naprostou volnost a chodí si po přírodě, kam se jí zachce. Nikdy nemusela být na vodítku. Okolo dvora se pohybuje jen po střechách, balkonu a po pergolách. Na dvůr naopak nikdy neseskočí, abychom se blíže seznámili. A pořád mě provokuje tím, že se někde ve výšce rozvalí a tlemí se mi do očí. Potvora jedna, ani na pozdrav mi nezaštěká. Zdraví Tě Ben. Jó a mimochodem – vypadám skoro jako Ty, jenže můj černý kožíšek žádné bílé ozdoby nemá. Asi by byl moc drahý, jsem totiž větší. Ach jó.