Uslyším-li někde zmínku o včelkách, okamžitě se mi vybaví Včelka Mája. Je to velice milý a vtipný kreslený seriál z hmyzího života. O životě včel to ale není. To by asi nebyl až tak veselý příběh.
Když mě bylo asi osm let, dostala jsem k Vánocům knížku, která se jmenovala Černuška. Tam byl pro děti srozumitelnou formou popsán život v úle. Titulní postava prochází všemi fázemi včelího života. Před nějakou dobou jsem tuto knížku četla před spaním vnoučatům a neubránila jsem se dojetí. Černuška byla dělnice. Začíná to, jak jinak jejím narozením, vlastně se prokouše ze zavíčkované buňky, kde strávila 21 dní od vajíčka, ze kterého se vylíhl červík. Červík byl krmen sestrami dělnicemi. V určitý čas byl zavíčkován – vytvořila se kukla a po osmi dnech se z buňky prokousla dospělá včelka.
Jakmile se včelka dostane na svět, pozře něco málo medu, asi dvě hodiny má na to, aby zesílela a už začíná pracovat. Nejprve je čistička, uklízí kolem plodových buněk. Čtvrtého dne svého života se stává krmičkou, zásobuje larvy potravou která se skládá z mateří kašičky, medu a pylu. O několik dnů později se z včelky mladušky stává kojička. Zásobuje potravou, tentokrát je to čistá mateří kašička, královnu. V dalších dnech se včelkám aktivují voskové žlázy a ve 12. dnu se z nich sávají stavitelky, které stavějí včelí dílo. V následujícím stadiu se z nich stávají strážkyně česna. Mají za úkol hlídat, aby se do úlu nedostali vetřelci. To jsou ony včely, které na nás útočí, přiblížíme-li se k úlu a chováme se z jejich pohledu podezřele – rychlé pohyby, mávání nad hlavou, plácáním kolem sebe a podobně. Dvacátého prvého dne se z mladušek stávají létavky. Ty mají za úkol zásobovat včelstvo jak nektarem, tak i pylem a vodou. Ne nadarmo se říká, že je někdo pilný jako včelka. Jenomže pilný jako včelka není z nás lidí nikdo. Včelky pracují tak pilně, že za 6 až 8 týdnů hynou vyčerpáním.
Na podzim se líhnou včely dlouhověké, asi mají delší život proto, že už tolik nepracují, musí přežít zimu. Žijí tedy několik měsíců. V knížce jsou všechny etapy popisovány očima včelky. Krásně jsou popsány podvečerní chvilky, kdy se včelky scházejí a vypráví si své zážitky. Z každého slova besedujících dělnic je cítit obrovská láska a úcta ke královně – matce. Úloha královny – matky je pro včelstvo nezastupitelná. Ona jediná klade vajíčka, je tedy skutečnou matkou všech. Je až neuvěřitelné, jak vše v úle funguje. Například, když je dobrá snůška, počasí příznivé, včelky mají všechny dobré podmínky, včelstvo zesílí a úl začíná být pro ně malý. Matka se proto s částí včel rozhodne odejít a začít žít v novém domově. Před tím několik včel – průzkumnic hledá po okolí vhodnou dutinu ve stromě nebo jiné místo, kde by se usadily. Až potom se vydá na cestu matka se svými věrnými, to je tak zvané rojení.
Zkušený včelař dokáže rozpoznat, chystají-li včelky na rojení. Přijde-li na to včas, je možné rojení zabránit, v případě, že chce svá včelstva rozšířit, je připraven roj sebrat a umístit v prázdném úle. Zapomněla jsem napsat, že po vyrojení se včelky se svou matkou usadí na vyvýšeném místě, většinou na některý strom. Tam setrvají do večera, někdy až do příštího dne. Zbylé včelky nesledují odchod matky a svých sester pasivně. S předstihem založily tak zvané matečníky. Jsou to buňky, kde včelího červíka krmí zvláštní krmí zvanou mateří kašička. Červíček tak rychle roste a vyvinou se u něho všechny orgány, potřebné pro reprodukci. Po zavíčkování buňky se po čase prokouše mladá matka. Většinou jich bývá více, jak to v přírodě chodí, musí zvítězit ten silnější a životaschopnější. Mladé matičky mezi sebou bojují. Proto příroda obdařila pouze matky žihadly – na vícero upotřebení. Včely dělnice své žihadlo použijí jenom jednou – to je všeobecně známo. Vítězná královna vylétá s mnoha svými dělnicemi na tak zvaný zásnubní let, tam je oplodněna trubci a začíná nový koloběh.
Nezmínila jsem se dosud o trubcích. to jsou tvorečkové všemi vysmívaní a všemi opovrhovaní. Je pravda, že celý život nic nedělají a ujídají jenom ze zásob. I když jich bývá v úle až několik tisíc, většinou je jich asi 500, svoje poslání splní jenom několik z nich. Na podzim jsou nemilosrdně z úlu vyhnáni a hynou. Popsala jsem jenom základy z života včel opředeného mnoha tajemstvími. Nezmínila jsem se o dorozumívání včel. Děje se tak pomocí tance. Taky jsem nenapsala o trubčicích, z našeho lidského hlediska bychom je nazvali nešťastnicemi. Ještě by se dalo napsat mnoho.
V nadpisu jsem napsala o včelkách a včelařích, takt tedy o včelařích už jenom krátce. V první řadě musím napsat, že včelaři jsou velice pracovití, přemýšliví, svědomití a celkové hodní lidé. Mohu to potvrdit, mám jednoho doma. Můj muž Míla je kromě toho, že je včelař, taky myslivec, chodí tedy jak na schůze včelařů, tak i schůze myslivců.
Nemohu nepodělit se s vámi o jeden jeho postřeh. Říkal: na schůzi včelařů padají návrhy jak co vylepšit, jak tu či onde ušetřit korunu nebo dvě. Zatímco myslivci se furiantsky předhání, kolik ran vystřelili. Tam létají do vzduchu koruny po desítkách. Tím jsem chtěla k výše uvedeným vlastnostem včelařů přidat i šetrnost.
Možná, že to není šetrnost. Možná, že si včelaři, když vidí, jak se včelička napracuje a nalétá, nežli pro nás nashromáždí jenom jednu lžičku medu, všeho více váží. Váží si všech darů přírody, darů země i lidské práce. Za to vše náleží včelařům můj obdiv.
