Kouzlo časů minulých: Tak kam s ním?

My na běžkách u Strážného velmi často jeli na chatu džípem s pohraničníky...Je tam členitá hranice a hlídali dost do vnitrozemí. A umístěnky- jak jinak? Asi bude pokračování, zatím to vypadá na druhé Slušovice...

Moc dobré připomenutí, na tu dobu již mnozí pozapomínají a ti mladí vám věřit nebudou. Byl jsem se svojí nastávající jednou na výletě autostopem. Na křižovatce směrem k Dolnímu Dvořišti na Českokrumlovsku nás hodný řidič vysadil a šli jsme dál pěšky silnicí druhým směrem. Měli jsme smůlu - míjelo nás auto s pohraničníky právě v okamžiku, kdy jsme ze silnice odbočili do lesa, protože se mé milé chtělo čůrat. Byli jsme zadrženi na celý den, než se ověřila naše totožnost. Zřejmě jsme byli v podezření, že tím lesem směřujeme k hraničnímu pásmu. Naštěstí jsem neměl v baťůžku ani mapu, natož nějaké kleště na hraniční oplocení!

Přede mnou ještě umístěnky vystudovaných pedagogů fungovaly, proto se mnoho dívek před státnicemi vdalo, aby nemusely někam na Šumavu. Když jsem spolu s dalšími 3 dostala nabídku učit němčinu na jazykové škole v jihočeské metropoli, myslela jsem si, jaké nemám krásné místo. No, ve skutečnosti to byla odpolední a večerní výuka kurzů s přebíháním do různých budov. A byt? A stravování? O tom jsem si mohla nechat jen zdát.