Uprostřed horkého léta jsou sinice už řadu let všeobecně proklínaným jevem. Teplé počasí na chatě či chalupě svádí ke koupání – čím je ale voda teplejší, tím je nebezpečí výskytu sinic aktuálnější.
Není to hrozba nijak zanedbatelná: v lepším případě můžou způsobit alergické vyrážky, v horším teploty, bolesti hlavy, žaludeční potíže a průjmy. Jsou známy i případy vážných poškození jater. Trávicí problémy jsou způsobeny tím, že při koupání se nikdo nevyhne bezděčnému polknutí vody, byť třeba jen stékající po tváři. Odborníci odhadují, že každý plavec tak vypije nejméně jeden decilitr, což je dávka, která na otravu toxiny produkovaných sinicemi bohatě stačí.
Právě pro starší lidi (a také malé děti a těhotné ženy) jsou sinice nejnebezpečnější. V nejlehčích případech způsobují alergické reakce, například vyrážky, záněty spojivek a rýmu. Mohou ale také vyvolat žaludeční nevolnost, zvracení, bolesti břicha a hlavy a dokonce i postižení jater. U starších lidí mívá otrava obvykle bouřlivější průběh, protože jejich imunitní systém už nebývá tak výkonný. Případy úmrtí u lidí nejsou známy, u zvířat však ano – proto je třeba nebezpečí nepodceňovat.
Sinice odhalíte ve vodě velmi snadno: když jí trochu naberete do sklenice a necháte ustát, spatříte v ní drobné zelené jehličky nebo řetízky. Přesto to nejsou řasy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pohled mikroskopem odhalí, že řetízky se skládají z kuliček, které připomínají spíše bakterie. Opravdu jde o fotosyntetické bakterie, které se sdružují do vláknitých kolonií a za pomoci slunečního záření dokáží rozkládat vodu na vodík a kyslík.
Paleontologové zjistili, že organismy podobné sinicím se na naší planetě objevily už velmi dávno – charakteristické řetízky se objevují už v horninách starých 3,64 miliardy let. Když uvážíme, že Země vznikla před 4,5 miliardami let, a pak ještě musela pěkných pár stovek milionů chladnout, nezbývá než konstatovat, že sinice patří k jedněm z prvních obyvatel planety.
Význam sinic je ale nejspíš ještě mnohem větší. Byly patrně prvními organismy, které "objevily" sluneční záření jako nevyčerpatelný zdroj životní síly a daly tak evoluci nový směr. Jako vedlejší produkt při tom uvolňovaly kyslík, a tak se díky nim původní nedýchatelná atmosféra začala měnit na tu dnešní.
Teď se ovšem kvůli nim často nemůžeme v létě vykoupat, takže jim mohou být vděční také výrobci zahradních bazénů. V tom jsou ale sinice nevinně. Jejich přemnožení totiž má na svědomí naše civilizace, kvůli splachům hnojiv z polí a fosforečnanům z pracích prášků, které jim jdou neobyčejně k duhu. Až se z naší přírody opět stane vyvážený ekosystém, vrátí se i sinice do svých přirozených mezí.
Jan A. Novák
Další články autora na www.novakoviny.eu
