Můj zážitek roku: Procitnutí
Ilustrační foto: pixabay.com

Můj zážitek roku: Procitnutí

13. 12. 2015

Plzeň. Stojím před domem. Je zamčený. Nemám klíč. Je to tak dávno, co jsem otvírala vrata. Kolik je to vlastně let? Třicet? Čtyřicet? Nechci počítat.

Vidím dům a zahrádku, kde trávím prázdniny. Se sestrou. Houpám se na síti připevněné mezi stromy.
Zamlklá. Smutná. Ukřivděná. Sama. Vnitřně sama. Ta druhá.

Pocit, který bude doprovázet po celý život. Ale teď to ještě netuší. Ví jen, že se z toho chce nějak dostat. Nějak vykroutit. Jednoduše. Prostě. V osmi letech to ani složitě nejde. Zkusí druhou stranu. Ví, že existuje máma a táta, i když spolu nežijí.

Půjdeš ke mně. Zkusím to u soudu. Vezmu tě k tetě do Londýna.

 

Plzeň se vzdálila. Praha mizí. Hlavní nádraží – výstup Victoria Station. Na čas. Pak zase Victoria Station výstup Hlavní nádraží. Návrat k mámě.
Léta vzdalování a přibližování. Léta vzdoru, výčitek, rebelství.
Nechte je, oni si nabijou a až dostanou pár facek od života, tak se změní.

 

Odmykám. Mamko, kde jsi?
Z pokoje vychází bezmála devadesátiletá stařenka. Když mě vidí, rozzáří se jí oči.
Mamko, mám problém… Poslouchá. Pomůže. Nejen slovem. Chápe.

Už budu muset jít.
Stojíme v předsíni. Dívám se na ní. Je drobounká, maličká. Přiblížím se k ní a políbím ji na obě tváře. Usměju se očima.
Jsi hodná. A krásná, dodává dojatě.

A děkuju za všechno, mamko.      

 

Můj zážitek roku
Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Míšo, mistrně jsi nám poodhalila svoji 13. komnatu. Stručně popsané procitnutí, v němž však odkrýváš téměř všechen smutek, nahromaděný za dlouhá léta. Facek od života už jsi obdržela hodně, dál ať už jde vše s úsměvem.
Lubomír Müller
Paní Michaelo, minipříběh s "maxi obsahem". Dokážete úspornými prostředky vyvolat obrovský příval emocí a vcítění. Je to nádherné. Prožité. Smířené..... ♥
Michaela Přibová
Ještě jednou děkuji vám všem za porozumění. Tobě Zuzko chci říct, že máme něco společného. Aspoň to tak cítím z tvých básní :-)
Soňa Prachfeldová
Krásné, pochopené .
Eva Mužíková
Míšo, nádherná forma zpracování , krátká, všeříkající....
Zuzana Pivcová
No, myslím, že jsem se zase prokousala tou Tvou tvrdou slupkou o trochu víc k jádru. A je to o to srozumitelnější, že i já jsem si našla svůj nejlepší vztah k mamince, když už byla nemocná a slabá. Díky, Míšo.
Michaela Přibová
Děkuji vám všem za pochopení. Alenko, my se s maminkou vídávaly, ale pořád "sekaly". Byl to od počátku problematický vztah a trvalo dlouho, než jsme došly k pochopení. Bylo to bolestné hledání.
Alena Tollarová
Setkání s maminkou, Míšo, musel být opravdu velice silný zážitek. Pro obě. Můžu se zeptat, jak dlouho jste se neviděly?
Libor Farský
Joj ! Tolik citu v pár slovech!
Hana Šorejsová
Míšo, moc tomu rozumím, bolístka u srdíčka a přesto tak výstižně, krátce a jemně napsáno s něhou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.