Můj zážitek roku: Jak jsem se učila řídit

Míšo a Inko, přeji vám, ať se vám to brzy podaří. Když už máte to auto :-) Přece ho nenecháte jen tak zahálet :-) Zdenko, škoda, že jste už nenašla odvahu. Ale musím sama za sebe říct, že kdyby vedle mne nesedával manžel, kdo ví, jak bych já sama s tím řidičákem dopadla. Olinko, Dano, díky :-)

Ahoj Libuško, jsem nadšená z tvé odvahy i z tvého povídání. Podobně jsem začínala před sedmapadesáti lety, ale to mě bylo třiadvacet. Pak jsem se řízením aut živila, celý předdůchodový život a bylo to moc krásné a byla jsem šťastná. Teď už nemohu řídit kvůli nemocným očím a moc se mi po tom stýská. Přeju ti samé šťastné kilometry a gratuluju k prima chlapovi. *****

Přeji samé šťastné jízdy!

S obnovovacími znalostmi řízení auta mám také své zkušenosti. Asi 20 let jsem neřídila a předtím málo, a nechala jsem se přemluvit manželem, že to musím znovu zkusit. Podobně jako Vy , nejprve na polních cestách, pak jsem vyjela hrdě na okresku. Bohužel, v nepravou chvíli. Náhle proti mně vyjel náklaďák s rozšířenou korbou , kterou měl plnou sena a nějak jsem se nevešla. Sice jsem nejela rychle, okamžitě jsem zabrzdila, ale blatník byl zle pochroumaný a já dost otřesena. Stála mě ta zkušenost 15000Kč a já od té doby do auta nesedla.

Lubuško, velmi povzbuzující článek hlavně pro nás dvě - mě a Míšu, protože jsme se rozhodly letos udělat obě řidičák. Na rozdíl od vás, jsme ho nikdy neměly ,ale my se pustíme do toho s vervou sobě vlastní. Tak nás prosím držte palce. Už máme auto v garáži a čeká na nás. Děkujeme za vtipný článek.

Moc vám všem děkuji za to, že jste si přečetli můj článek i za milé příspěvky. Ani nelze reagovat na všechny, aspoň vybrané. Jarmilo, pokud to lze, pozdravujte kamarádku. Takovým lidem fandím. Libore, už jezdím i po dálnici a tam se musí rychleji :-) Vando, díky za povzbuzení, ale myslím, že radost, kterou rozdává, je největším kandidátem Eva M. Jitko C. a Blanko, jasně, my ženy jsme přece nejlepší, že jo? A ještě jednou díky za solidaritu ostatním :-)

Libuško, máte skvělého manžela. Odvahou inspirujete.

Prima článek a přeji mnoho kilometrů bez nehod. Moje kamarádka si před měsícem ve svých 83 letech koupila nové auto zn.KIA. To staré jí dosloužilo.Ve vesnici kde bydlí je nyní terčem posměchu jak je možné, že tak "stará bába" má nové auto, kde na něj vzala a najednou ji lidé se kterými žije 30 let ani neodpoví na pozdrav. Je dobře být stál aktivní a učit nové věci, protože kdo je toho schopen - nestárne.

Libuško, přeji Ti, abys vždycky šťastně dojela tam, kam jsi chtěla. A zase se vrátíla v pořádku domů. Odvážnému štěstí přeje. Já jsem bohužel tu odvahu nikdy nenašla, ač vím, že je to špatně.

Bezva vtipný článek, Libuško. Moje žena také odmítala řídit a když už se jednou nechala přesvědčit, musel jsem jí slíbit, že se budu místo ní dívat na tachometr a hlásit jí "kolik jede". Těžká práce - při té závratné rychlosti!