O studentské recesi: Tramvaj do stanice Úsměv

No Zuzko, aspoň šlo jen o zadek. V Tvém prvním příběhu se smetákem šlo ale vyloženě o hubu , (tedy o život) ...

Jednou jsem jela v Budějovicích autobusem a jeli pán a paní, za sebou na jednosedadlech, ona nastoupila s krabicí, viditelně s dortem, ale pak se jí nechtělo dort držet, tak dala krabici manželovi, a dost zdůrazňovala, ať ji drží opatrně. Jinak bylo dost plno. Taky, jak už tu někdo psal, autobus cuknul a jedna slečna ze sousedství přistála pánovi zadečkem s minisukní na klíně, tedy na krabici. No, to bylo dílo. Holka rudá, paní taky rudá, ale vzteky, a seřvala manžela, že za to může on. Pak všichni vystoupili a konec už šel mimo mě.

Pobavil mě článek i komentáře, ale marně vzpomínám na nějakou veselou příhodu. Tak dám k dobru aspoň 5*, když paměť stávkuje. :-)

Libore, vidíte co jste způsobil Vašim příběhem?Kolik lidí si povzpomínalo na své příběhy a napsalo do komentářů.Skvěle jsem se bavila s jednou tramvají Úsměv, co určitě všem v tyto adventní dny roztáhla pusu od ucha k uchu.No řekněte,co může způsobit jedna dnes už zlikvidovaná tramvaj?

Libore, dobré, zase po delší odmlce jeden Tvůj vtipný příspěvek! Tentokrát si však vzpomenu na tramvaj, nikoliv na studentská léta. Tehdy jsem, obtěžkána taškami, vystupovala z tramvaje, když v tom okamžiku mi do cesty vběhlo dítě, které matka právě v tu chvíli nestřežila. Abych se vyhnula střetu s onou holčičkou, stoupla jsem - místo na schod - do prázdna. Téměř nevyhnutelný pád jsem doslova pár centimetrů nad zemí vyrovnala. Jen jsem vylekala pár spolucestujících. Školní příběhy budou jindy - snad!

Jednou jsem se špatně držela , tramvaj cukla a já jsem letěla a na konci se posadila jednomu pánovi na klín.On se ale nezlobil a řekl mi, že měl hrozný den a já jsem mu ho opravdu vylepšila. Byla jsem totiž hodně mladá. Teď už by se mu to asi nelíbilo.

Evi, já jsem měl na mysli jakýkoliv veselý zážitek ze školních, studentských či učitelských (vychovatelských) let.

Libor, ráda bych přispěla nějakou tramvajovou příhodou, ale žádnou nemám. Tvým článkem a posléze příspěvky děvčat se opravdu bavím.

V 9. tř. ZŠ si třídní kašpar KK v učebně chemie vlezl do zasklené vestavěné skříně ve zdi. Nechtěl vylézt a učitelce tvrdil, že je mořská panna.

Líbí se mi, jak se každý připojí a zapřemýšlí.Už na základce, když jsme jeli se souborem do Prahy /přehlídky tvořivosti mladých/ jsme zažili legraci s učitelem.Nabádal nás, ať nenaskakujeme na tramvaj a sám si zlomil nohu , když se stojící tramvaje spadl./Už bych se mu teď nesmála/.Dirigoval nás ze židle se sádrou a my se za něj styděli. Myslím, že tramvajáci a železničáři byli něco jako zvláštní národ./Skupina celistvá/. Když jsem jezdila na měsíční tramvajenku, nějak jsem to nevnímala,honem se někam co nejrychleji dostat.Zažívám to znovu s open card- ta svoboda cestování.