A život jde dál...

Lidu,tak nevím jak s těma kozama? Střídaly se nebo ne. To víš,představivost je docela bezva věc. tam se dá vidět i to jinak nejde.

Hezké vzpomínání, Petře. Dívky se střídaly, jen ta koza, cos musel dojit, byla pořád stejná???

Já vzhledem k svému přestěhování prožívala pubertu dost těžce (o tom jsem už rozhodně psala), ale vyprávění jiných si přečtu vždycky ráda.

A ještě drobnost pro Jitku. Ten učňák stejně jako dnes vznilké obchody vedle patří pod Čeperku. Takže nejen Vesna a další,ale i policejní škola,která vznikla z intru.

Ale jistě jsme se po 17letých slečná koukali. No kočky. Krásný věk,čupr holky. Dnes bys cestu na intr u elektrárny nenašla. Vy jste chodívali napříč lesem, pak polní cestou a vylopli jste se naproti elektrárny. Dnes není polní cesta,ani vyšlapaná stezka lesem a navíc autostráda se nedá už přejít.

Janino,díky. Ale většinou ty jany byly milé. Ono samo jméno Jana je hladivé.

Vidím, že jste to s Janami neměl lehké, tak aspoň 5* od Jany.

Jituli,je to asi blbé,ale který jsi ročník? Já 1945. Takže nevím jestli jsme se potkávali. V Čeperce bydlím od svých 24 let. Před tím jsem bydlel v Plačicích,což jistě dobře víš,kde to je. Do plačic jsem se nastěhoval ve svých 13 letech,pak učňák vedle leťáku,škodovácký. To už jsem smozřejmě pokukoval po dívčích ňadrech a prohlížel jejich štíhlé nožky. Potom vojna v Čáslavi ,rok po vojně svatba,krátce půl roku bydlení u Čáslavi,potom návrat do Plačic. Nástup k ČSD,a nakonec stavba domku v Čeperce. Bylo to hledání podle možnosti i dojíždění do práce. A aš bydlím v pardubickém kraji,duší stále hradečák. V Pardubicích zabloudím, v Hradci si troufnu říci,že ne.