Naše první vánoce aneb není řízek jako řízek

Nejlepší vánoční cukroví jsme upekli o prvních společných vánocích, neměli jsme ještě kuchyňskou váhu a tak jsme dávali všeho "přiměřeně", prostě podle odhadu. A byli jsme moc spokojení.

Jsem velmi ráda, že jsem svým příspěvkem vyvolala tolik hezkých a milých vzpomínek. Soni, máš pravdu, byla to krásná doba, je hezké, že na tu dobu můžeme dnes s láskou vzpomínat.

A stejně to bylo krásné, že Elenko, mládí, nezkušenost, moje první vanilkové rohlíčky - místo m3 dlg cukru jsem dala 30 dkg, rozteklo se to celé po plechu, my tehdy také bydleli u našich a fakt se to nedalo jíst, manžel se smál, jen můj zlatý děda mlsal a mlsal a tvrdil, že tak dobré rohlíčky ještě nikdy nejedl

Tímto Vašim článkem Eleno se každému promítly ty nejzajímavější okamžiky v životě,to už je jedno v jakékoliv situaci,podle příspěvků velmi zajímavé.Zkazit oběd,či večeři se určitě podařilo mnoho začínajícím hospodyňkám,nejsem výjimkou.

Když jsem se v r.1963 vdala, o teflonových pánvích ještě nebylo ani slechu. My dostali k svatbě hezký lívanečník, celý z lesklého hliníku, jako bylo i ostatní naše nádobí. Rozhodli jsme se s manželem udělat si lívance. Těsto jsem uměla, ale jak je upéct,když se na novém lívanečníku stále trhaly nebo pálily, Nepovedlo se. Obědvali jsme chleba s máslem. Když jsem si stěžovala mamince, tak jí hned došlo, že lívanečník nebyl "zapečený".Něco s ním manžel dělal, asi ho jemněji vybrušoval, po čase se na něm dalo péci. S nadšením jsme ho ale po letech vyměnila za novinku - teflonovou pánev Místo lívanců jsme pekli palačinky.

Elen, jak se to říká -" Kdo nic nedělá, nic nezkazí ". Každý jsme si tím prošel. Maminka dělala bramborový salát na svatbu, pomáhala jí sousedka. Té se zdál být suchý, tak do něj přilila trochu oleje ze spíže. Katastrofa - maminka v lahvi od oleje měla nalitý nějaký likér z mladých smrkových výhonků... Salát pro čtyřicítku svatebčanů skončil u slepic....

Eleno, ráda po čase zase vidím Tvůj článek s úsměvnou vzpomínkou. To jsme byly trdla, co. A jak jsme ty tragédie prožívaly. A jak se po letech pohled na ně docela změnil.

Elenko, byl to silný zážitek a máš na co vzpomínat. Naše první společné vánoce byly takové, že jsem na to raději zapomněla. A k tomu vaření - uměla jsem např. zadělat na knedlíky a uvařit je pro 8 člennou rodinu. Ale první moje knedlíky pro dva byly katastrofa! Tak mne na několik let zachraňovaly ty z pytlíku s burisony. Ale vypracovala jsem ;-). Přeji krásné vánoce.

Elen, skoro ti tu vzpomínku závidím. Vůbec si nepamatuji naše první společné manželské Vánoce. Bydleli jsme v podnájmu bez kuchyně. Jen Silvestr mi utkvěl. Přijeli za námi přátelé. V 69 byla tuhá zima. Když hoši nesli domů v bedýnce piva, donesli je zmrzlá. Bylo -25. :-) Přeji vám oběma ještě hodně krásných společných Vánoc.

Elenko, to je roztomilé. Přeji vám oběma krásnou pohodu vánoční a po celý další rok. Hlavně to zdravíčko s nádivkou z dobré nálady!