Minulý týden v sobotu měla snacha opožděnou oslavu svých kulatých narozenin, a akce se konala u nás v pivnici. Pozvala své kamarádky, hasičky místního SDH, kde sama ona je členkou. Syn čepoval, takže byli vnuci sami doma. Využila jsem této výhody,a šla je večer pozdravit, čekala jsem, že tam budou mít své bratrance, ale hlavně na malého pětiletého Vojtíška jsem se těšila.
Zaklepala jsem, vešla, a slyším dětský hlásek, ale když jsem vstoupila do obývacího pokoje, místo Vojtíška tam seděl malý, neznámý kluk a na moje halasné "ahoj kluci", ten malý kluk nečekaně odpověděl "ahoj" a usmíval se. Moji vnuci koukali nějak rozpačitě, ale protože mám 4 vnuky, kluky, hned jsem tušila, že s tímto chlapcem bude řeč. V ruce držel malý tablet, hrál nějakou hru,a přitom se mnou komunikoval.
A tak jsem se ho zeptala, jak se jmenuje, čí je, dozvěděla jsem se, že se jmenuje Kuba, ale dál nevěděl, díval se na mé vnuky, a nějak potřeboval pomoci, ale najednou vyhrkl, moje maminka se jmenuje Markéta. Neznám žádnou Markétu, říkám si, ale kluk najednou řekl, že maminka volá na tatínka "Honzo"! Starší vnuk Honzík mi napověděl čí kluk je, a ten si při našem hovoru hrál dál hry na malém tabletu. Maminka Markéta je členkou hasičského sboru u nás, a vzala malého Kubíka s sebou na oslavu, protože tatínek Honza byl někde za prací a starší sestra asi s ním.
Tak jsem se dozvěděla, že Kubíkovi je pět let, říkám, to už půjdeš příští rok do školy,viď? "Jo ", odpověděl Kubík, a dodal, že asi v červnu, říkám, až v září, ne? Klukovi přešel úsměv přes malou tvářičku a říká:"Jak to víš?" Jak to vím, to jsem mu vysvětlila, kluk si ale vytrvale dál hrál hry a můj nejmladší vnuk Ríša nad ním dozoroval.
Tak jsem se ještě zeptala, kam chodí na ty rozumy a on mi poctivě řekl, že rozumy chytá od starší sestry Justýny. S klukem jsem si pěkně popovídala, docela jsem žasla, jak je připraven do života a snad také do školy, přece musí vědět, jak se jmenuje dál, až půjde v lednu k zápisu, ale on to jistě ví, jen mu to na chvilku v neznámém prostředí vypadlo.
Moji vnuci dostali kluka na hlídání, ale bylo zřejmé, že jim to nevadí. I já jsem měla najednou takový dobrý pocit. Nenápadná rodina, která bydlí u nás na vsi, v domě "Honzových" prarodičů, mě docela překvapila. Teda spíše jejich Kubík.
S klukama jsem se rozloučila, dala jim dobrou noc, odpověděl mi i malý Kubík a já měla v duši klid. Když druhý den přišli moji vnuci, kterým je 15 a 12 let, na kus řeči, došlo i na Kubíka,a moji vnuci znásobili můj dobrý pocit, když měli ten samý názor na malého kluka, kterého náhodou dostali na hlídání. Dokonce řekli něco, jako kam se hrabe malý Vojtíšek, jejich bratranec, kterému je taky 5 let. No a jejich bratranec Vašík neumí ve 13 letech ani pozdravit. Kubík prostě bodoval, a dokonce mu byl odpuštěn i ten tablet.
Je vidět, že nejsme tak špatní a některé rodiny si s výchovou svých dětí vedou znamenitě, a to musím napsat i o rodičích mých vnuků,Honzíka a Ríši.
Doufám, že všechny děti, včetně mých vnuků, budou mít krásné Vánoce ,moc jim to přeji,ale taky si vzpomeneme na malého Kubíka, který si krásné Vánoce opravdu zaslouží. I jeho sestra Justýnka, už jen za ty rozumy, co Kubíka naučila.
Hezké Vánoce přeji i vám všem, vašim dětem i vnukům, všem lidem dobré vůle, a k tomu velký příděl zdravíčka.
Ve stínu vánočního stromu,
aby si každý našel cestu domů,
a viděl v očích svých dětí
třpyt, co nás tolik šlechtí...
