Po letech jsem byl pozván na oslavu Silvestra mezi pár známých i neznámých, a protože pořád dřepět doma mne opravdu nebaví, pozvání jsem i s manželkou přijal.
Bylo nás tam celkem asi deset a po chvíli neznámý pán, zhruba čtyřicátník, začal o vánočním projevu pana prezidenta, kdy zcela kategoricky odsoudil jeho slova o tom, že tohle je naše země s tím, že to bylo to nejhorší, co od něho dosud slyšel. Nějak jsem nevydržel být ticho, a optal se, čí tato země tedy vlastně je? No, kromě jiného jsem se dozvěděl, že nějakých Evropanů, já ten národ neznám, a navíc do mne kopala pod stolem manželka a já nechtěl pokazit ostatním Silvestra, a tak už jsem raději držel hubu a krok, jak jsme říkali za vlády komunistů. Je pravda, že z těch deseti přítomných se mne jeden zastal, ale to je můj přítel, a tak se to bere jinak, já bych to v opačném případě udělal také, od toho máme přátele, ne?
Vzal jsem raději do rukou kytaru a zapěl Masaryka i jiné prostonárodní písně, pak přišel Nový rok a s ním spousta přání všech všem a dobrá nálada, ale já na to od té doby pořád nějak myslím.
Jsem opravdu už tak starý? Vždy jsem se snažil jít alespoň trochu s dobou, hlavně v technice, ať mne ti mladí nemají hned za blba. Tak například vím, co je 4G LTE, tablet proháním denně celkem úspěšně, ale tady jsem někde musel něco zaspat, nebo co.
Ona tato země už není moje?
Ta země, na kterou jsem byl vždy hrdý, ta země s bohatou a slavnou minulostí, ta země, kam jsem se vždycky rád vracel ze svých poměrně bohatých zahraničních cest, ta už není moje?
Také si říkám: pan prezident je také starý, dokonce více než já, možná mají pravdu všichni ti, co ho tak pilně a mnohdy až zuřivě kritizují?
Napadlo mne také, zda by pan prezident Obama prohlásil v nějakém projevu, že USA není pro ně? Mám pocit, že by ho Američané umlátili čepicemi, ale také je možné, že už sem se svými názory díky tomu zatracenému stáří opravdu nepatřím…
