Rozhovor s Ninou

To je opravdu smutné...

Eleno je to zvláštní příhoda,pravdivá a ze života.Holka se s tím vším musí vyrovnat sama,bohužel jí nikdo nepomůže.Smutné,hlavně že jste již doma z takové pochybné nemocnice.

Elenko, přiznám se, že jsem čekala, kdy přijde nějaké Tvoje povídání o tom, proč jsi se na čas odmlčela. Poněkud nečekaný vývoj Tvého příběhu je opravdu silné kafe. Co my z tzv. normálních rodin víme o životě?

Je to síla...

Připomíná mi to Žbirkovu píseň: Na konci ulica stál mur našich lások, mur dětí ztratěných, čo neviej sebá naisť ....

To je hrozný ztracenec a chudák ta Nina. Jenže kolikrát se z toho ty děti nedostanou za celý život. V každém případě se to s ní potáhne léta. Když jsem byla před léty na brigádě, byla tam se mnou dívka, co mi vyprávěla, že jako tříletá nalévala mámě alkohol, protože se to s ní prý nedalo vydržet. Když jí bylo 18 let, a to jsem ji právě poznala, maminka byla už dávno mrtvá. Zemřela na selhání jater. Prostě se upila. Ona necítila žádnou lítost.

Prožívala jsem to jako bych byla s vámi na pokoji.

Joj, Elenko, tak tohle je na mne silné kafe. Jenom hvězdičkuji.