ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Rozhovor s Ninou

6. 1. 2016

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 7.1.2016 19:54

To je opravdu smutné...

Alena Várošová 7.1.2016 19:44

Eleno je to zvláštní příhoda,pravdivá a ze života.Holka se s tím vším musí vyrovnat sama,bohužel jí nikdo nepomůže.Smutné,hlavně že jste již doma z takové pochybné nemocnice.

Alena Tollarová 7.1.2016 19:23

Elenko, přiznám se, že jsem čekala, kdy přijde nějaké Tvoje povídání o tom, proč jsi se na čas odmlčela. Poněkud nečekaný vývoj Tvého příběhu je opravdu silné kafe. Co my z tzv. normálních rodin víme o životě?

Jarmila Peerová 7.1.2016 18:45

Je to síla...

Michaela Přibová 7.1.2016 18:37

Připomíná mi to Žbirkovu píseň: Na konci ulica stál mur našich lások, mur dětí ztratěných, čo neviej sebá naisť ....

Ingrid Hřebíčková 7.1.2016 18:32

To je hrozný ztracenec a chudák ta Nina. Jenže kolikrát se z toho ty děti nedostanou za celý život. V každém případě se to s ní potáhne léta. Když jsem byla před léty na brigádě, byla tam se mnou dívka, co mi vyprávěla, že jako tříletá nalévala mámě alkohol, protože se to s ní prý nedalo vydržet. Když jí bylo 18 let, a to jsem ji právě poznala, maminka byla už dávno mrtvá. Zemřela na selhání jater. Prostě se upila. Ona necítila žádnou lítost.

Eva Balúchová 7.1.2016 17:50

Prožívala jsem to jako bych byla s vámi na pokoji.

Libor Farský 7.1.2016 17:42

Joj, Elenko, tak tohle je na mne silné kafe. Jenom hvězdičkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá