Rozhovor s Ninou

Elen je to velmi smutný příběh a je to vlastně nešťastné děvče,které vyrůstalo v rodině,kde ani jeden z rodičů ji nešel dobrým příkladem.Matka alkoholička,otec s psychickými problémy a bratr schizofrenik.což je dost nebezpečná nemoc.Nikdy neví co mu našeptá jeho druhé já.Ještě že Jsi už doma, mezi svými ,mysli jen na příjemné věci. A brzy se uzdrav.

Elenko, napsala jsi to hezky, ač je to příběh smutný, Díky. Ty se uzdravuj !

Moc, moc smutné. Ale opravdu nemůžeme zachránit celý svět. Dobře, že už jsi na tom líp a díky i za tento příběh. *****

Moc smutný příběh, ale vím ze svého okolí, že co nedostane dítě do vínku od svých rodičů, už málokdy dožene. A nemá co předat svým dětem. Já si dodnes pamatuji a dodržuji to, co mě učila moje maminka, tatínek, babička. Mám přítelkyni, která si nemá co pamatovat, protože její matka byla alkoholička a týrala ji. Nejhorší jsou flegmatičtí rodiče, kteří nechají růst dítě" jako dříví v lese" a nic mu do života nepředají. Nemohou se pak divit,co se stane z jejich dětí.

Na tento smutný příběh mohu reagovat pouze pěti hvězdičkami. Co si myslím, by ze mě udělalo necitu, přestože nejsem. Elen, zkus bez lítosti přemýšlet, proč se ti tahle holčina připletla do života, i když jen na chvíli.

Elen, životní příběhy některých mladých lidí jsou tak smutné. Nemysli na to.

Je to hodně smutné. Můžeš s takovým člověkem soucítit a přát mu dobro, ale pokud možno ho pak propustit ze svých myšlenek, protože Tě to oslabuje.

Elenko, velmi smutný příběh. Je mi dívenky líto, ale co nedostala sama od rodičů do víku, nemá co dále předat.

Nechci v žádném případě zlehčovat svými slovy tento příběh, je to opravu lidské neštěstí. Já jsem se , jak píše Jitka, opravdu měla možnost seznámit v Dětském výchovném ústavu se spoustou podobných. Ve většině případů bylo na vině pochybení rodičů. ALE, v mnoha případech jsem se setkala i s tím, že děti utíkaly ze spořádané rodiny za partou, nepomáhaly domluvy, prosby vidina trestu. Daly přednost drogám, prostituci, volnému stylu života v nedůstojných podmínkách / na.př: spaly na neskutečně špinavých matracích pod schody mezi odpadky, zahřívaly se alkoholem, byly otupělé užíváním drog, fetováním toluenu a jiných strašných přípravků. Když jsme je z našeho a rodičovského pohledu " zachránili", odmítaly pohodlí, utíkaly opakovaně. Odmítaly odvykací léčbu, odmítaly jakákoliv slova....V těchto případech zoufalství rodičů, kterým tyto děti doslova utíkaly před očima do propasti, bylo také veliké.

V úterý ráno jsme šly obě domů. Nina má domov v nějaké charitě, nebudu ji jmenovat. Jak nám donesla sestra věci, tak jsem se hned začala oblékat, celá natěšená. To děvče leželo schoulené do klubíčka pod dekou bez pohybu. Mohla být propuštěna uz o den dříve, ale nechtěla. Sestra ji to úterní ráno přišla 2x říct, aby se už oblékla, nakonec ji sama sbalila věci. Měla sebou čtyři igelitové tašky věcí, jako bezdomovkyně. Nikdy na ní nezapomenu. Rozhovor je celý podle skutečnosti, jen jméno jsem ji dala jiné.