Smrdící dům
FOTO: archiv autorky

Smrdící dům

10. 1. 2016

Před lety se u nás v centru města opravovaly dva činžáky. K jejich devastaci přispěl nejen zub času, ale i poslední "minoritní" obývající. Pak se konečně odstranilo lešení a do ulice jak motýli z kukly vylétli žluťásek a modrásek. S lítostí jsem si tehdy povzdechla, ach, zde bych chtěla bydlet.

Možná to někdo vyslyšel, možná to byl osud, ale opravdu jsme se před šesti lety do žlutého domu nastěhovali. Je to neskutečně slušný dům, což ostatně napovídá už složení nájemníků. Bývalá ředitelka domu dětí, asistentka z radnice, zapisovatelka u soudu, žádní ožralci, žádní zloději, žádné problémy...

Občas se někdo odstěhoval a opět jsme dostali slušné sousedy. Ale všeho dočasu. Na podzim začal dům smrdět. Takový puch zašlé domácnosti, která třeba nedbá zrovna o hygienu. Který obyvatel by to mohl být? Nebo že by to prosakovalo ze zdí? Ale proč až po deseti letech od renovace?

Vždy, když jsem vešla do chodby, dostala jsem do frňáku facku. A další jsem dostávala při vstupu do sklepa. Že by špatná kanalizace? A navíc začal být ve sklepě cítit kouř cigaret. To mě podrž! Který z třináctky nájemníků nelení a sleze do sklepa, aby si zapálil? Proč nekouří venku, vždyť tam vůbec není zima. K dovršení všeho přibyl ve sklepě třetí zápach - brrr, takový ten smrad výparů hospodských povalečů. Že by nějaká manželka nepustila ožralého manžela domů a on strávil noc ve sklepě? A další den jsem ve sklepě cítila něco jako kočičinec.

Fujtajblové smrady se denně mísily a otravovaly mi život. Ale třeba jsem jen já taková cíťa na pachy. Naštěstí sklepní puchna nešla do bytu, takže jsem na to nemusela myslet. Před Vánoci jsem potkala ve sklepě sousedku, která zrovna přijela s kočárkem. A hodily jsme řeč. Zeptala se mne, jestli jsem si ve sklepě nevšimla našeho bývalého mladého souseda Korálka. Že ona vytahuje kočárek ze sklepa denně a už ho tu párkrát zahlédla. Přestože už tu rok nebydlí, občas vycházel ze sklepa s igelitkou. Usoudila, že si asi ještě něco odnáší. A při další řeči jsem zjistila, že sousedka cítí stejné pachy.

Jak dvě feny jsme čuchaly ke dveřím jednotlivých sklepů a u jednoho jsme se zastavily. Ano, to je ten původce smradu. Najednou jsem si vzpomněla, že tento sklep byl kdysi prázdný a nyní je zamčený. Začaly jsme skládat mozaiku a rozšifrovávat pachovou záhadu. Chtěly jsme nahlédnout do sklepa okýnkem, ale bylo přes něj přehozeno něco černého. Protože naštěstí bylo okno pootevřené, podařilo se nám klacíkem látku shodit. Při svícení baterkou se objevilo něco neskutečného. Brloh..., ale to bych urazila medvědy. Smradlavá skládka. Hadry, igelitky, desítky plastových lahví se žlutou tekutinou, nejspíš moč...

Věc jsme nahlásili na úřad bytové techničce. Ale byl poslední úřední den, proto slíbila prošetření na místě až po Novém roce. V případě podezření na vnikání nebydlící osoby vymění zámky. Mezitím jsme se dozvěděli od lidí informaci, že pana Korálka vyhodili kvůli chlastu z práce a nemá kde bydlet. Hrozné zjištění, že tento bezdomovec asi přespává u nás ve sklepě! A to máme čekat v tom smradu ještě kdoví kolik dnů? To máme čekat, že opět přijde ožralý a nezodpovědným chováním může založit i požár?

Rozhodli jsme bez techničky a jednali rychle. Vyměnili jsme klíč u vchodu do sklepa sami. A ptáček se chytil. Mladá sousedka se opět vracela s kočárkem a přistihla ho přímo při činu, jak se ožralec marně pokouší dostat do svého hnízda. Okamžitě se do něj pustila, že tu už rok nebydlí, tak jakým právem si dovolil zabrat sklep a obtěžovat nás. Jak dlouho jste tady chtěl přebývat? Myslíte si, že bychom si toho dříve či později nevšimli?

Sklopil hlavu, že nemá kam jít, a škemral, ať ho tam necháme ještě aspoň jeden den vyspat, že je den před Vánoci, tak ať mu to neděláme horší. Ale rozlícená sousedka byla neoblomná: Tak proč nejdete na charitu, proč nejdete do přístřeší pro lidi bez domova, můžete tam přespat, vykoupat se, vyprat oblečení, dostanete čaj, možná i nějaká štědrovečerní večeře tam bude, tady vás rozhodně nenecháme! Se slovy, že raději chcípne, opustil náš dům.

Po Vánocích přijela firma a sklep vyčistila a vydesinfikovala. Věřte, nevěřte, odvážela pět velkých pytlů, do kterých to předtím cpal pracovník v dýchací masce, aby úklid té spoušti přežil.

Konečně už zase bydlíme v "normálním" domě bez smradu. Na hlavním snímku dům z ulice, na druhém snímku dům ze zadní strany.

bydlení Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
\Tak to se už dostal až na samé dno, když už osebe nedbal a ještě znepříjemňoval okolí, těžko, zda vůbec se ještě vyškrábe nahoru. U nás v okolí byl dům, kterému se říkalo hnojový, tekla pod něj močůvka z ovčince, který byl na kopci a tehdy to majiteli nikterak nevadilo, ale to už je minulost a pěkně to páchlo když tál sníh a tekla žlutá špína.
Lenka Hudečková
Stává se to, kdysi jsem bydlela ve věžáku o 12.ti patrech a nejen, že se nám tuláci stěhovali dolů do sklepích prostor, ale bydleli i nahoře mezi 10 - 11 patrem na schodišti uzavřeném, neboť lidé z těchto pater jezdili zásadně výtahem. Trvalo vždy delší dobu, než byli bezdomovci objeveni a vykázáni...
Zdenka Jírová
Je dobře, že jate se nedaly opilcem obměkčit a nepustily ho do domu. Před lety jsm bydlela v hezkém panelíku s hezkým bytem. Postupně se ale náiemníci měnili, äž začali převažovat ti"nepřizpůsobilí". Nakonec muselo družstvo úplně uzavřít sklep, protože tam opakovaně přespávala pochybná individua. Nevydržela jsem a odstěhivala se. Teď bydlím v krísně udržovaném také paneláku, ale máme tu čisto a slušné lidi.
Eva Balúchová
Nechci litovat pana Korálka,neznám jeho příběh,ale vím,že někteří bezdomovci skončí bez domova né vlastní vinou.Když jsem ještě dělala,jeden takový každé ráno vybíral odpadkový koš.Já jsem mu každý den kupovala buchty a nechávala zabalené na odpad.koši. Těch, kteří skončí na ulici z lenosti a pohodlnosti mě líto není.
Hana Práglová
Heli,vzpomínám si na dobu,kdy ve vašem domě (možná v tom vedlejším )-byla paní,která měla ve svém bytě sběrnu čehokoliv.Když odešla do obláčků,firma měla spousu práce s vyklízením nejen sklepa,ale i hlavně bytu.A už je to tu zas??? To je tedy síla!!!
Marie Seitlová
Heli, pěkně jsi vylíčila nepříjemnou situaci ve vašem domě. Ve čtvrtek si o tom ještě pokecáme. Dávám za smrádek 5*
ivana kosťunová
S bezdomovci zkušenost nemám, ale chodili k nám do sklepa feťáci- taky nic záviděníhodného. Vyřešila to výměna zámku a důsledné zamykání.Pěkně napsaný článek
Zuzana Pivcová
Helenko, také jsme v našem sídlištním paneláku před lety, když vzniklo bytové družstvo, zažili, že jednoho muže, o němž bylo známo, že byl jako neplatič vystěhován, jsme tu začali znovu potkávat. Mně tvrdil, že přespává u zdejšího kamaráda. Pak se ale ukázalo, že si tu zřídil vlastní "obydlí", podobné tomu, které jsi popsala.
Alena Várošová
Pěkný článek.V dnešním světě se může stát cokoliv.Hlavně,že už nenasáváte puchy,fuj.
Marie Novotná
*****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.