Ten kluk zaujal příchozího na první pohled. V lokále venkovské hospůdky se Fanoušovi Hovorkovi zjevil Buddha v oblacích kouře. Mladý, asi tak třicetiletý přitloustlý kuřák měl před sebou nedopitý půllitr, prázdnou skleničku od tvrdého alkoholu a krabičku cigaret.
Penzistu Fanouše očekával prázdný lokál jako obvykle. Nechtěl sedět sám u okna, a tak se vnutil do přízně osamělého kuřáka. Slovo dalo slova a Buddha se změnil v buddhistu. Na Fanoušův mlýn jako by se spustila voda ze stavidla. Náboženské kecy jsou ateistovým nejoblíbenějším tématem. A kdypak ještě narazíte na vyznavače jiného náboženství. Hoch bydlel v sousední vesnici, takže pod oknem stávalo jeho kolo. Čas od času se zvedl a z okna sledoval, kterak dodržují místní občané Desatero.
Z těch dvou se stali opravdoví kamarádi, i když je mezi nimi věkový rozdíl celých čtyřicet let. Ondra, tak se chlapec jmenuje, začal vzhlížet k důchodci jako k otci. Kdoví jak se k němu chovali rodiče. Najednou se témata začala měnit a Ondra projevil v náznacích vize své budoucnosti. Vylezlo z něj, že je invalidním důchodcem se specializací "na hlavu"!
Třikrát byl prý v ústavu a teď už je v ažůru. Akorát má omezení. Musí každé ráno zbaštit potřebné penzum prášků, nesmí se rozčilovat a nemůže dělat noční. Je ale mladý, a tak vzhůru do budoucnosti. Spává prý do poledne, ale pak už má přesný harmonogram. V současnosti kromě buddhismu studuje také psychologii a hodlá být šachovým velmistrem! Není to ale člověk nevzdělaný. Má maturitu v nějaké Hasičské škole. Neuspěl prý při psychotestech a také jeho strmou dráhu zmařilo požívání marihuany!
Noví přátelé se zdraví zvláštním indiánským pozdravem. Na stolku se také objevila šachovnice. Ondra není žádný troškař a najal si v Brně šachového učitele. Dojíždí na konzultace. Dvě stovky za hodinu. Vedoucí šachového kroužku v místní škole jej ihned využil jako svého nástupce. Sedmdesátiletý Jožka Obrtlík se zachoval jako převozník v pohádce. Předal mu veslo a rychle vycouval. Ondra školí tři děti a vytvořil si trenérskou třídu. Je šťasten. Je k něčemu!
Fanouš není zvlášť dobrý šachista, ale s Ondrou hraje vyrovnané partie. Nenápadně pozoruje jak se soupeř lepší a zkoumá, zdali peníz vynaložený na učitele není vhozen do bezedné díry. Ondra hromadí šachovou literaturu a věří že má ještě dost času vypracovat se na šachové výsluní.
A iluzionista vidí budoucnost růžově. Pořídí si počítač, patřičně se vzdělá a bude pracovat doma. Fanouš mu jen taktně naznačil, že on má počítač dvanáct let a umí akorát psát, dostávat a posílat meily. Ondra vyčlenil několik volných chvil na návštěvu okresní knihovny, kde zabředne do počítačové literatury. A to by v tom byl čert, aby z něj nebyl expert!
Ondra je silný kuřák a také kvartální alkoholik. Dokáže prý být v lihu několik dní a pak žije o chlebě a vodě. Také čas od času přestává kouřit a ostentativně háže krabičku cigaret do popelnic, aby je zase po čase vybíral. Ještě že žije sám a ženy o něj jaksi nejeví zájem.
V poslední době Ondra zvážněl. Sedává zadumán. Má opět zakouřené období. Pak to z něj vylezlo: "Pane Hovorko, teď hážu za hlavu všechno ostatní a začínám intenzivně studovat psychologii. Musíte mne vyzkoušet! Ptejte se, na co chcete, já budu reagovat."
Pobavený Fanouš vyštěkl: "Hlavní město Polska?" Ondra se zamyslel, promnul čelo jako Lenin u Razlivu, zahrál grimasy jako Jean Gabin a pak pomalu pronesl: "Varšava!" Na nechápavý výraz zkoušejícího zareagoval naprosto nečekaně: "Mám to přesně nastudované. Nesmím odpovídat hned a rychle. Nesmím také říct Barcelona, to bych byl za vola. Toho psychologa, proti kterému v únoru nastoupím při přezkumu invalidního důchodu, musím porazit. Možná si cvičiště představuji moc lehké. Ale ten těžký boj musím vyhrát. Přece nejsem padlý na hlavu, abych nechal státu pět tisícovek!"
