V Jeruzalémě, hlavním městě státu Izrael, se nachází velké množství historických památek. Ale hlavní dominantou je Chrámová hora se svou Západní zdí (Zdí nářků), nad kterou jsou postaveny mešity Skalní dóm (Zlatá kupole) a Al Aksa (Vzdálená).
Zeď byla kdysi součástí chrámu, který postavil Herodes Veliký na základech menšího chrámu. Přístavba se uskutečnila asi 20 let před Kristem. O několik desítel let později, v roce 70 našeho letopočtu, byl chrám spolu s celým městem Jeruzalém zničen římskými vojsky. Jako jediné, co se zachovalo, je západní část zdi zbořeného chrámu. A od těch dob až dodnes sem chodí Židé naříkat nad ztrátou Chrámu. Proto vznikl název Zeď nářků.
Nelze se proto divit, že judaismus považuje tuto "horu" za své nejposvátnější místo. Ale i islámisté ji považují za své druhé nejposvátnšjší místo hned po Mekce. V místě, kde nyní stojí Skalní dóm, se údajně vznesl do nebe zakladatel islámismu prorok Mohamed na svém koni Burákovi (Bleskovi) při své cestě z Mekky do Jeruzaléma.
Nebudu se rozepisovat o historii, ale spíše se zaměřím na současnost. Již při vstupu na Chrámovou horu vás nesmí překvapit velké množství po zuby ozbrojených vojáků a policistů. Ti všichni se hlavně starají o bezpečnost jak turistů, tak Židů, kteří mají právo na Chrámovou horu vstoupit, ale nesmí se tam modlit. Nejlépe je přijít brzy ráno a vystát si frontu ke vstupu.U vchodu se musí každý podrobit důkladné prohlídce příručního zavazadla. Nesmí v něm být nic třeba z vepřového masa, alkohol, modlitební předměty (kříže, bible, Davidova hvězda apod.) nebo ostré přědměty.
Pak projdete provizorním dřevěným tunelem nad Zdí nářků a náboženská arabská hlídka zkontroluje, zda jste důkladně zahaleni. U nás žen to znamená mít zakryté ruce a dlouhé sukně či kalhoty. V loňském roce na Chrámové hoře bylo mnoho konfiktů a střetů mezi ultraortodoxními Židy a palestinskými Araby. Pak vždy zasahovaly izraelské bezpečnostní síly. Jsou naprostými profesionály a v jejich blízkosti jsem se nikdy necítila v ohrožení. Od roku 1967, kdy Izraelci vyhráli Šestidenní válku a osvobodili Jeruzalém, patří Západní zeď Izraelcům, ale obě mešity spravuje jordánská náboženská nadace.
Před zdí je vybudováno kamenné náměstí, které funguje jako posvátné místo - synagoga, proto je rozděleno na několik částí. Muži i ženy mají oddělené části zdí, protože judaismus zakazuje společnou modlitbu. Pokud chce věřící nebo turista vložit svoje přání napsané na kousku papíru a dát do štěrbiny zdi, musí splnit podmínky: u mužů je to pokrývka hlavy a u žen zahalení těla.
Po modlitbě odcházíme od Zdi pozadu, nikdy se neotáčíme ke zdi zády. Ženy mají vyhrazenou pouze 1/3 části zdi oproti mužům, kteří mají 2/3. To je dnes sporem i v izraelském parlamentu - Knesetu. Ženy požadují stejnou část jako muži. Jen perlička na závěr - v domě mobilů a e-mailů lze poslat svoje přání či modlitbu elektronicky a žáci židovských ješiv pak umístí papírek do štěrbiny ve zdi. Židé věří, že u Zdi nářků je "Bůh stále přítomen".
V Jeruzalémě je tolik památných míst, že jedna návštěva nestačí. Já jsem si oblíbila procházku po jeruzalémkých hradbách. Jsou jedinečnou stavební památkou, ale i symbolem celého města. Hradby byly neustále ničeny a znovu budovány. Ty, které obdivujeme dodnes, nechal postavit turecký sultán Sulejman Veliký (Nádherný). Když se ujal moci rozhodl se, že obnoví Jeruzalém. Hradby symbolizovaly vítězství islámu ve třetím nejsvatějším muslimském světě.
Hradby mají několik bran, já mám nejvíc ráda západní Jafskou, protože když sejdu po schodem, dostanu se do nádherného parku s vodními fontány. Park nechal postavit bývalý jeruzalémský starosta Tobi Kolek, který byl českého původu, ze svých financí. Na severní straně je Damašská, na jižní straně Sionská a východní Lví brána. Ostatní brány jsou druhořadé - například Hnojná, ze které je vstup do židovské části města. A Zlatá brána je zazděna - prý jí vstoupí až Mesiáš.
Po vzniku státu Izrael v roce 1948 se Jeruzalém stal na dlouhých 19 let rozděleným městem. Východní Jeruzalém připadl Jordánsku. Po Šestidenní váce v roce 1967 dobyl Izrael Staré město a hradby se staly symbolem sjednoceného Jeruzaléma. Procházka po hradbách je velmi zajímavá, lze nakukovat i do oken či na dvorky obyvatel, z hradeb je jedinečný výhled na celé město.
Ještě mnoho by se toho napsat o krásném Jeruzalému. Dnešní město je velmi moderní, má výbornou a fungující městskou dopravu. Nedávno byla i zprovozněna tramvajová trať. Autobusy dodržují jízdní řády a ve městě panuje čistota i pořádek.
Jeruzalém je také město paradoxů - na jedné straně moderní výstavba, ale na druhé straně čtvrť Mea Shearim, kde žijí pouze ortodoxní a ultraortodoxní Židé, kde procházka ulicemi připomíná 19. století někde ve východním Polsku či na Ukrajině. Většinou zde žijí chasidé - nosí klobouky, chodí většinou v černých kaftanech a mladí muži v pejzách studují v ješivách. O šabatu a významných židovských svátcích je celá oblast neprodyšně uzavřena, aby Židé nebyli rušeni. Nemají doma televizi ani rozhlas, na ulicích jsou obrovské vývěsní tabule oznamující, kdy který rabín přijede. Mají jednu zvlášnost, všichni strašně rychle chodí, skoro při chůzi utíkají. To prý proto, aby Bůh viděl, že neztrácejí čas.
Skončím veršem Žalmu 122: "Vyprošte Jeruzalému pokoj./Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!/ Kéž je na Tvých valech pokoj."
Shalom
