Jak jsem se dostala do kamenné laviny
FOTO: archiv autorky

Jak jsem se dostala do kamenné laviny

17. 1. 2016

Na přírodovědně zaměřený zájezd v roce 1992 do Pyrenejí jsem se dostala s kolegou botanikem. Zájezd na deset srpnových dní stál jen 3 000 Kč. Zajišťovali nám jen dopravu. Autobus nás vyplivl na parkovišti NP Ordesa a my putovali kaňonem dva dny kolem říčky Pro Arazas v jezernatém údolí mezi třítisícovkami.

Krásná květena na vápencových skalách, kamzíci na terasách a vodopády. Autobus mezitím odvezl houf důchodkyň k moři do Cadaquezu, kde měly pobývat v kempu. Nikdo se o nikoho nestaral, a tak některé zoufalky neměly ani spacák. Autobus se vrátil do hor, naložil naši skupinu a převezl nám do městečka Espot k bráně NP Aigüestortes Estany de Sant Maurici. Čekal nás pětidenní pochod přes sedla ve výšce 2 500 m. Bylo to neskutečně krásné, spali jsme v divoké pusté přírodě i nedaleko refigií (chat), kde se dalo přespat a někdy i nasytit, kdybychom na to měli. Tato trasa se za uplynulá léta stala známá, ale my jsme tehdy měli jen strohý plánek a orientovali jsme se podle občasné červenobílé značky a kamenných mužíků. Cesta mezi jezery, po vrstevnicích horských velikánů se ztrácela v kamenných mořích sutě. V dalším údolí byla odměnou čistá ledová voda plesů, palouky s pasoucími se koňmi a bujná zeleň. Za každým průsmykem další a další narůžovělé hradby rozeklaných nekonečných Pyrenejí. A stále přítomné kameny, balvany a suť.

Při přechodu jednoho sedla dlouhým neznačeným suťovým polem se mi pod pohorkou utrhla lavina štěrku, upadla jsem na záda a ujížděla jsem ze svahu. Řvali na mě: "Zahoď batoh". Vyvlíkla jsem se z krosny a odtáhla se ke skalisku. Také batoh se zastavil o vyčnívající skálu. Nebyla jsem zraněná, ale o tom, že jsem v lavině suti, se mi občas zdá.

Naše parta se trhala, scházela a zase setkávala na místě noclehu. Matka s patnáctiletým synem, mladý lékař se svou dívkou a já s kolegou, vášnivým botanikem. Nesli jsme si vše na zádech, opravdu to nejnutnější. My byli živi z klobás a slivovice (kolega), večer jsme vařili kaši z ovesných vloček se spoustou výživných doplňků (ořechů, sušeného ovoce a mléka, medu a vitamínů). O vodu nikde nebyla nouze. Neměli jsme hlad, nebyla nám v noci zima. Byli jsme v euforii a unaveni usínali po setmění.

Kamarád botanik rostliny trhal a ukládal do herbáře (pracoval pro muzeum v Linci). Lezl po skalních římsách jako kamzík a pátral po kytičkách. Slyšela jsem řítící se kameny a říkala si, že případně na jeho mrtvolu navrším kamení. Měli jsme štěstí na počasí a vše dobře dopadlo. Sestoupili jsme do travnatého údolí, jímž se vinul potůček a horská chata nás uvítala pohodlím. Poslední sedlo a pleso San Maurici, s informačním centrem, restaurací a bufetem. Sešli jsme posledními kilometry do Espotu, kde jsme se setkali s druhou skupinou hltačů vrcholů a odjeli autobusem do Andory, kam dorazila skupina, která přecházela hřeben po GR11. Nikdo se neztratil. Poslední den jsme nocovali v Cadaquezu Salvatora Dalího, naložili dámy, které si týden užívaly moře a celou cestu domů v autobusu prospali. Měli jsme si s Milanem co vyprávět. Cestoval s bratrem za polární kruh a měl také spoustu zážitků.

Je to již 24 let, napsala jsem si jen pár poznámek o trase, neměla jsem ani Nikonka nebo Lumíka, ale před očima mám stále krásné pohledy a je to můj největší zážitek - sáhla jsem si totiž na dno... (Všechno to vyprávím svému kolenu, které stávkuje a omlouvám se mu za vše, co jsem mu provedla).


Kdo by chtěl nakouknout, z Pyrenejí se stalo i pro nás přístupné pohoří. Díky internetu se tam můžeme podívat i virtuálně.

Ilustrační videa:


 

 


Mapa oblasti- virtuální procházky zde.



 

 

cestování Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Hanko žasnu a také závidím, tohle je pro mě, na tebe, úplně nový pohled. Myslela jsem, že jen "ty a dětské tábory". Máš můj obdiv, jsi má krevní skupina. Čtu až teď, díky...*****
Jiřina Pilátová
Já jen tiše závidím. Nikdy jsem netoužila po moři, ale Vaše zážitky bych brala všemi 10.Vzpomínky jsou jedinou hodnotou, kterou nám nikdo nevezme!!!
Jaroslava Handlová
Hanko, takové zážitky spadají do kategorie těch nezapomenutelných. Napínavě jsi vaše putování popsala. Tu euforii z prvních let svobody cestování mám také v sobě pevně zakořeněnou. Ten strohý plánek, který zmiňuješ, se v mnohém podobá i mým dávným objevným cestám. Hlavně, že návrat domů byl šťastný a se zdravými údy!
Radovan Cakl
Hani, vzkaz od Tvého kolena: "Vše odpuštěno, zážitky potěšily hodně čtenářů".
Zuzana Pivcová
Pamatuji si, že tu před asi dvěma lety líčila Zoja S. velmi dramatické putování v horách s budoucím manželem a partou. Netušila jsem, že i Tys byla taková odvážná turistka. Moc hezké a upřímné vyprávění.
Alena Tollarová
Hanko, to koukám, jaká jsi dobrodružka. Na takový zážitek se určitě nedá zapomenout, i když s focením to tenkrát nebylo jako dnes. Obrazy z hlavy určitě nezmizí a vyprávění je zajímavé.
Lidmila Nejedlá
Hani, tak tento zážitek Ti závidím. Hezké vyprávění, nevím co na to říká Tvé koleno, ale já Ti za článek a video děkuji.
Jana Šenbergerová
Hory, jakékoliv, to je nádhera. Po takových výletech se nediv, že koleno občas stávkuje. Jsem na tom podobně, v Julských Alpách jsem si ho strhla. Už se těším do Tater s Hankou Práglovou. :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
velmi zajímavý článek a video super - 5 hv.
Marie Novotná
*****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.