Máme rádi zvířata: V nouzi poznáš přítele

Celý život chovám kočky, měla jsem i psa boxera, na kterého s láskou vzpomíná. O svých kočkách, které jsem většinou zachraňovala z útulku nebo od nehodných lidí, jsem na i napsala několik článků. takže mne doufám, nepovažujete za nepřítele zvířat, když jsem ocitovala klasika.

Jo, Libore, je to smutné, ale přes to všechno jste mne v některých pasážích - v dobrém slova smyslu, příjemně rozesmál.

Nikdy jsem neměla potřebu se zvířaty žít, ale také by mě nikdy nenapadlo jim ubližovat. Máte zajímavé postřehy, které se zvířaty nějak souvisí. Hezky jsem si početla a nad přečteným se zamyslela. Také jsem neváhala a šla hledat na netu, jak je to s tou labutí a našla jsem toto. http://www.brnozurnal.cz/nazory-glosy/nebud-labut-/

Smutná vyprávění o zvířátkách mě bolí, protože jsme také o některá přišly lidskou zásluhou. Jeden náš soused v Týně byl likvidací koček pověstný, ale nemohly jsme mu to dokázat. Libore, Nebuď labuť jsme říkali jako domluvu ve smyslu Dej si říct, nebuď paličatý, neblbni, nemuselo to mít sexuální význam.

Tak já začnu. Libore, plně chápu tvůj vztek a bezmoc v případě kocourka. Od dětství jsem zatížená na kočky a psy. Každou újmu, která se týká všech zvířat těžce nesu. Bohužel takových blbců, jako byl ten, který Filípka zabil, bylo mnohem víc a vyskytují se i dneska. Popsal jsi to moc pěkně. Přeji ti, aby tě potkaly už jen samé veselé věci.

Kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Můj nalezeneček - kocourek Piškot ihned pozná kdo je kdo.