Můj seniorský život: Mé „odložené“ bábrlinky

Milá Heleno, díky za ty dvě bábinky, obdivuju vás a smekám...*****

Je dobře, že jste o tom napsala. Třeba budete inspirovat další zájemce o podobnou činnost. Navštěvovala jsem starší spolupracovnice, které si vždy rády popovídaly, když na ně rodina neměla čas, proto vím, že byly rády. Ať vám zdraví slouží a chuť i síla ulehčovat jiným dlouho vydrží.

Paní Heleno jste vzácný člověk a máte můj hluboký obdiv.

Paní Heleno,klobouk dolů nad Vaším přístupem k přestárlým lidem.To by opravdu každý dělat nemohl a ještě dá se říct k bábinkám,které se bez cizí pomoci málem ani nepohnou.5*

Sama jsem to u vlastních moc nezažila, protože jsem je buď už nepoznala nebo ztratila velmi brzy. Před časem jsem uvažovala, že bych šla jako dobrovolná pomocnice do nemocnice v Krči, která hledala společnice pro dlouhodobě hospitalizované staré pacientky. Na doprovody ven a na konverzaci. Rovněž by byla možnost u nemocných Alzheimerem za Prahou, s tím mám také určitou zkušenost. Zatím však pracuji a času nezbývá. Před Vámi smekám, protože je to hodně energeticky vyčerpávající a každý to nezvládne, i kdyby chtěl.

*****

Starat se o osamělé lidi je velmi záslužné. Smutné na tom je, že to dělají cizí lidé, místo rodiny. Ale i to je život. Přeji vám, Heleno, ať vám to s bábrlinkami vydrží ještě hodně dlouho. Máte můj obdiv. *****

Paní Heleno, jste zlatý člověk a zasloužila byste si vyznamenání prvního stupně. Díky za tu empatii k stařenkám.