Můj seniorský život: práce, která mne naplňovala
FOTO:archiv autorky

Můj seniorský život: práce, která mne naplňovala

20. 1. 2016

Musím se teď zamyslet, co vlastně všechno můj život obnáší. Je hodně rozmanitý, pro mnoho lidí bude asi nevšední a možná dost bouřlivý. Jsem v důchodu už nepředstavitelných 21 let. O nicnedělání a užívání a odpočinku ale nemůže být ani řeč. Jsem nějak neustále v nějaké činnosti.

Ono je vůbec zajímavé, že doba od tzv. sametové revoluce byla pro mě přestupem do velice zajímavých zaměstnání, všech vlastně úplně jiných, než jsem celý život dělala. Do té doby jsem byla v kanceláři a nic závratného se celý život nedělo, až jednou  - četla jsem inzerát v novinách, kde hledaly ženy na přivýdělek a jak jsem již psala v předchozí povídce, nakonec jsem byla přijata na trvalý pracovní poměr jako manažerka. Tím začal pro mně závratný život plný zajímavých setkání, cestování a také vyššího výdělku. V té době jsem byla krátce po rozvodu, měla půjčku na nábytek a nové zaměstnání mi zaručilo její rychlé splacení. Jak si neustále říkám, začalo tím období 7 let zázraků. V té době jsem také po 4 letech dostala svůj nový byt určený soudní výpovědí po rozvodu. Byla jsem v té době naplněna neskonalým štěstím. Byla jsem paní, která měla za chvíli do důchodového věku nastoupit.

Po půlročním návratu z ciziny jsem opět hledala nějaké zaměstnání, když jsem náhodně mluvila se známou. Ta mi doporučila zúčastnit se druhý den pohovoru na lukrativní místo a dodala, že o mně řekne manažerce. Místo jsem skutečně dostala. Po týdnu setkání s touto známou jsem zažila její velký údiv s poznámkou, že na mně zapomněla a nepřimluvila se.

To jsem pak na sebe byla patřičně hrdá. V té době jsem už ale byla v důchodu. Práce se mi ale líbila. Cestovala jsem po republice s partou 9 spolupracovníků. Moc ráda vzpomínám na večery prožité s touto partou v hotelích. V té době jsem vydělala dost peněz, a tak jsem si koupila i nové auto, aby se mi dobře cestovalo. Ale zase po čtyřech letech se začalo ve firmě proslýchat, že propustí důchodce. Když to začalo být reálné, odešla jsem. Přemýšlela jsem, co dál, kam se vrtnu, protože nečinnost mně ubíjí.

Jednou jsem četla časopis, ve kterém hledali lektory pro výuku starší generace. Počítač už jsem tehdy měla, a tak jsem tam ze zvědavosti šla. Jak jsem také už v jiné povídce uváděla, tuto práci jsem pak dělala dalších sedm let a naplňovala mně úžasnými pocity.

Jenže nic netrvá věčně, tak jak jistě už víte z této povídky, pro můj věk mě vyhodili. Jsem již také v pokročilém věku, takže jsem už nic nového nehledala. V kosmetice jsem ale pracovala pořád, takže jsem mluvila se svými kolegyněmi a nějak byla se svým životem spokojená. Večer jsem byla ve spojení s mými bývalými žáky a povídala se známými na chatu.

Jenže život mi přichystal další lahůdku. Přes chat si se mnou začal povídat nějaký mladík. Dlouho, velmi dlouho jsme si večer psali až došlo na osobní setkání. S úžasem jsem zjistila, že je to velmi elegantní, citlivý a chováním a znalostmi přes svůj věk jakoby někdo starší. Takového partnera jsem si jako mladá dívka představovala, ale nikdy nepotkala. Naše setkávání pak trvalo 4 roky, kdy jsme spolu navštěvovali varhanní koncerty v kostelech, divadla, nebo jen tak procházeli Prahou. O víkendech také byli na mé zahradě, kde se tak krásně debatovalo a četlo. Byly to moc pěkné roky. Nejhezčí bylo to sdělování vzájemné radosti ze zážitků. Myslím, že to určitě nebyly zbytečně prožité roky ani pro jednoho z nás. Oceňovala jsem, jak hodně mi pomáhá. Ale bylo pochopitelné, že to nebude trvat věčně, i když jsem viděla jeho uspokojování v tom, že mi může dělat radost.

Takže teď jsem opět sama se svými vzpomínkami. Známí mi říkají, že mohu být ráda, že jsem něco tak pěkného prožila, že mám na co vzpomínat. Jenže, jak si teď zvyknout na to, že se musím zase naučit sdělovat radost sama sobě, na nikoho nečekat a nikdo také nečeká na mně.

A tak plynou moje dny, které mi teď připadají dost prázdné. Společnost mi dělá jen můj pejsek. Nesmím ale zahořknout, protože kromě pěkně prožitých pár let mi nic nechybí a se zdravím to ještě také není tak hrozné. A pak, čekám, co mi život zase přichystá, protože můj život je samá změna a překvapení, o která se ani nepřičiním…

 

Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.

Můj seniorský život
Autor: Hana Novotná
Hodnocení:
(4.8 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Kdo se životu neuzavírá, toho život stále něčím obdarovává. Těšte se, vždycky je na co.
Dagmar Bartušková
Paní Hano, jste ženou "pro život vybavenou", a určitě zase něco dalšího a příjemného přijde.
ivana kosťunová
Váš postoj k životu je obdivuhodný a protože jste změnám otevřená, určitě přijdou. A k lepšímu. Moc vám to přeji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.