Můj seniorský život: Jak jsem vplula do seniorského života
FOTO: archiv autorky

Můj seniorský život: Jak jsem vplula do seniorského života

27. 1. 2016

Můj seniorský život je zatím stále bohatý. Vím, že to stále tak nebude, a proto si to užívám a využívám každé příležitosti. Nic v tomto období již nemusím, jen chci. Do důchodu jsem šla o čtyři měsíce později a to z důvodu, abych dodělala školní rok. Svou práci jsem měla velmi ráda, pracovala jsem s postiženými dětmi. Práce byla zajímavá, ale náročná psychicky i fyzicky.

Po nástupu do důchodu jsem se aktivně zapojila do Senior klubu v našem městě. Protože ráda cestuji, bylo mi nabídnuto starat se o zájezdy. Vymýšlím, zajišťuji a také vedu autobusové zájezdy. Velmi mě to baví a snad i naše vedoucí a členové jsou spokojeni. Jinak chodím plavat, cvičit, jezdím na kole, mám ráda turistiku a jógu.

Chci vám, ale napsat, jak jsem vplula mezi seniory. Dostala jsem od syna dárek k narozeninám a k odchodu do důchodu - plavbu na jachtě po Baltu. Zní to krásně, bude to idylka jako z filmů. Byla jsem nadšená, děkovala jsem. Po vyslovení slova moře se vybaví krásná azurová blýskající se hladina, sem tam vlnka, pláže, lodičky, sluníčko... Ano i tak vypadá moře, ale i jinak. Každé má jinou barvu, místo pláží třeba vysoké skály, velké lodě a trajekty. I já takové moře jsem zažila, ale ne na plachetnici.

Dostala jsem knihu na prostudování, jak to na plachetnici chodí a co budu při plavbě potřebovat. V sobotu ráno jsme vyrazili směr Warnemünde.  Bylo nás 5 – já, snacha, vnučka 10let, vnuk 16 let a syn, náš kapitán. Přístav se mi líbil, samé krásné velké motorové jachty, opravdu jako z filmů, starší seladon a mladá krásná dívka. Tak to vypadalo i v barech a klubech. Ale vedle menší jachty pro skutečné jachtaře, jako jsme byli my.

Cesta byla naplánovaná kolem dánských ostrovů – Falster, Mon, Sjaelland a kousek Švédska. No prostě po Baltu. Naše plachetnice byla Bavarie 32, byla 10 m dlouhá a jmenovala se Sunlight. Nalodili jsme se, prošli přístav, vyspali se a v neděli ráno jsme započali naši plavbu směr ostrov Falster.

Moře bylo zpočátku klidné, krásné, ale jak jsme se dostali dále, začaly vlny a loď se nakláněla nalevo, napravo, začala jsem mít smíšené pocity.  K večeru jsme dopluli do maríny Gedser. Nahlásili jsme se, zaplatili a využívali služby. Sprchy, vodu, saunu. Prošli se po okolí. Přespávali jsme v kajutách lodi, posnídali a ráno zase vyráželi dále na ostrov Mon.

Moře bylo stále bouřlivější, občas sprchlo. Potkávali jsme plachetnice, mávali. Později odpoledne jsme dopluli do maríny Klintholm, byla na okraji vesnice. Prošli se a dokonce vylezlo i sluníčko. Šli jsme se podívat na pláž, namočili nohy, ale děcka tak dováděla, že si i zaplavala ve studené vodě. Pak rychle do lodě převléci a teplý čaj. Krásně se sedělo a pozorovalo okolí, večeřelo na palubě. V noci začalo pršet a ráno byla špatná předpověď, tak jsme zůstali v maríně. Před polednem se počasí zlepšilo, a tak jsme se vydali na procházku na křídové skály, které byl až 100 m vysoké. Byla to pěkná procházka, ale hlavně změna, ne samá voda. Přespali jsme a ráno vyrazili k dalšímu ostrovu Sjaeland.

Na moři byla zima, pršelo, černé mraky a vlny. Já se stále více bála, náklony strašné. Ale do Rödvigu jsme šťastně dorazili. To bylo pěkné město, ochutnali jsme zdejší zmrzlinu a šli hledat kešky. Měli tu být dvě. První jsme našli hned na konci odstavné koleje na nádraží a druhou ne a ne najít. Až mě napadlo kouknout se za starý trám a tam byla. Povečeřeli jsme, vyspali se a znovu na širé moře.

Náš cíl byl Kóbenhavn neboli česky Kodaň. Na toto město jsem se hodně těšila. Ale museli jsme sem doplout. Cestou jsme potkali delfíny, kteří si s námi pohrávali, hned byli napravo, nalevo, na zádi, ztratili se a zase objevili. Krásný zážitek. Cestou jsme také chytali ryby, vnuk je vášnivý rybář, tak si prut přibalil. Chytil tresky a jehlice, ty jsou zajímavé svým bílým masíčkem, ale kosti mají zelené. Ujistili jsme se, že jsou jedlé a opravdu byly chutné. Byla to výborná večeře.

Cestou jsme měli ale také malér, málo foukalo, tak jsme jeli na motor a spadlo nám lano do vody a chytilo se do lodního šroubu. Okamžitě syn zastavil motor, honem si dal neoprén a šup přes palubu. Dlouho se nevynořil, až jsem panikařila. Ale podařilo se lano vytáhnout a pokračovat v cestě.

Když jsme se blížili ke Kodani, provoz na moři houstl. Více plachetnic, ale hlavně trajekty a velké lodě. A to se pak naše ořechová skořápka pěkně houpala. Krásně v dáli jsme spatřili most spojující Dánsko se Švédskem. Čím více jsme se k němu přibližovali, tím byl mohutnější a krásnější. Pluli jsme pod ním. Do centra Kodaně jsme jeli kanálem, kolem ulice s domy, lidi na palubách výletních lodí. Marína je ve městě, zakotvili jsme a rozhlíželi se po okolí. Než nás syn opět přihlásil, nachystali jsme jídlo a vydali se do města. Večer jsme se připojili na internet a chvíli jsem měla možnost i já. Zjistila jsem, že zítra tudy jede náš žlutý autobus v 17.30 a ještě má 12 míst volných. Nikomu jsem nic neřekla a před spaním spřádala plán o odjezdu.

Druhý den jsme pokračovali v prohlídce Kodaně. Na obědě v restauraci jsem dětem poděkovala za zajímavou dovolenou a oznámila, že pojedu domů. Všichni byli zaskočeni, ale pochopili, že jachting není pro mě. Syn měl výčitky a omlouval se, že to myslel dobře, „vždyť už jsi letěla větroněm a Cessnou a to se ti líbilo."

Já osobně jsem ráda, že vím o čem jachting je a že jsem to na vlastní kůži zažila. Jsem jim vděčná za tuto skutečnost, ale mít každý den stres, že se něco na rozbouřeném moři stane, už nikdy. Stále jsem byla připoutána, záchrannou vestu na sobě. Odjela jsem, zamávali mi a já se těšila domů. 

Dnes už se tomu smějeme. Vnučka měla ve škole psát, jak prožila prázdniny. Čekala jsem, co mi řekne, že napsala. „Babi neboj, já jsem to na Tebe nekecla, že jsi nám prchla.“

A tak jsem i já vplula do seniorského života, už je to nějaký pátek a je mi fajn.

 

Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.

Můj seniorský život
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Já Vás obdivuji paní Marie,tak to bych já nedala a ještě v takovém počasí a ještě po Baltu.Pěkný popsaný článek,já bych to vzada druhý den,pokud bych to přežila,bála bych se o svou rodinu je to velmi dobrodružné.5*
Soňa Prachfeldová
Majko, teda klobouk dolů, jsi statečné děvče, to bylo napínavé, fotky krásné. Pevnina je pevnina že :-)
Helena Votíková
Pěkný zážitek, byli jste celá rodina a to je nádherné. Máte můj obdiv. Rozbouřené moře uff, to bych nedala.
Hana Rypáčková
Moc ráda jsem se zase podívala na Balt . V Kodani jsem byla týden, ale na kocábce jsem se neplavila.Líbí se mi, jak si to děti užívaly....A ta fotka nebezpečného moře při špatném počasí, je krásná..
ivana kosťunová
S napnutými plachtami vpřed, tak ať se vám hezky a dlouho,pluje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.