Ilustrační foto: Pixabay

Jak jsem se učila být samostatná aneb Jedna etapa mého života

28. 6. 2021

Je to již mnoho let, kdy jsem zjistila, že v manželství žijeme vlastně ve třech, s tím, že radovánky jsou určeny jen pro dva a já do té dvojice nepatřím. V první chvíli mne popadl děsný vztek, že jsem za blba, že se se mnou nejedná na rovinu.

Můj příběh vztahy a sex životní postoj

Autor: Helena Votíková

Hodnocení:

(5 b. / 42 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helenka Vambleki 13.2.2016 09:52

5*...sqělý přístup k životu!!!

Zuzana Pivcová 5.2.2016 16:46

Velmi pěkné, i to "krizové" řešení!!

Věra Kotýnková 1.2.2016 21:26

Děkuji za hezký příběh.Začala jsem cestovat "single" díky mé mamince.V devatenácti mi laskavě, s úsměvem, řekla - už jsi velká, nemůžeš pořád s námi jezdit. Tenkrát mě to nepříjemně překvapilo, ale až s odstupem let mi došlo, že chtěla, abych si našla chlapce.Sice se tak nestalo, ale všechny ty dovolené s CKM byly úžasné. Při první cestě vlakem do Rumunska jsem poznala partu dobrých lidí už na nádraží v Praze, podruhé jsem se přidala v Zuberci k zájezdu skvělých turistů z Mladé Boleslavi.Běhali jsme týden v pláštěnkách po uplakaných Tatrách. I na třetí cestě po SSSR se sešla výborná parta. Pak, až doma, jsem poznala svého budoucího muže. A byl konec s cestováním ....

Elena Valeriánová 31.1.2016 19:18

Váš příběh se mi moc líbí i jeho závěr. Přeji Vám vše dobré a krásné. ***** nemohu a nechci jinak

Helena Votíková 31.1.2016 17:12

Děkuji všem za "psaníčka". Jste super a jsem ráda, že jsem našla i60.

Olga Štolbová 31.1.2016 12:07

Ahoj Heleno, obdivuju a fandím. Jsem sama už dlouho a ráda, ale do ciziny bych se sama nevydala. Život ve dvou si užívej jak nejlépe umíš. Prima napsané...*****

Soňa Prachfeldová 31.1.2016 10:21

Paní Heleno, posunulo Vás to hodně vysoko a přeji Vám moc hezký život !

Naděžda Špásová 31.1.2016 00:09

Hezky napsané. Kdysi jsem také byla samostatná, ale už 38 let si dovolenou sama neumím představit a zatím mi to vyhovuje. Je dobře, Heleno, že už jste na to zase dva a držím palce, ať to tak zůstane. Mějte se krásně.

Zdenka Jírová 31.1.2016 00:03

Já si své "ego" zvyšovala po rozvodu v Mariánských Lázních a ze smutné paní se vrátila docela sebevědomá žena. Chce to jen odvahu začít znovu.

Eva Mužíková 30.1.2016 22:30

Helenko, obdivuji Vás - vyrazit do neznámé země a ještě se projíždět autem podél skal. Já jsem po rozvodu nedostala odvahu začít nový vztah, " singl" život mi ale vyhovuje. Užívejte si nového vztahu plnými doušky....

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O tom, jak jsem asi promarnila život...

… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.

Zuzana Zajícová

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Můj podzim života: Jsem tady a žiju

Podzim bývá hezký. Sklízíme výsledky své celoživotní cesty, vidíme, jak se mění svět kolem nás, vzpomínáme na svůj životní příběh, ve kterém se toho tolik odehrálo. Vzpomínáme na dětství, na mládí, dospělost, na naši práci, na dobu, kdy byly děti malé a postupně vyrůstaly v dospělé lidi.

Soňa Prachfeldová

Úvaha záchodová

Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.

Zuzana Zajícová

Škoda každého dne

Sedím v MHD a pozoruji starší lidi. Dávám si otázku, jak dlouho tu ještě budou a co já? Rok, pár roků, deset nebo více? Odpovědi neznám. Každý to má jinak.

Jindřich Berka