Domácí zabíjačka
Ilustrační foto: pixabay.com

Domácí zabíjačka

1. 2. 2016

Měsíc únor býval v naší rodině charakterizován jako období masopustu. Většinou probíhaly i školní prázdniny, které jsme se sestrou trávily na podnikové chatě v Lužických horách. Když jsme po týdnu stráveném  lyžováním a různými zimními hrátkami přijížděly domů rozjívené a ošlehané mrazivým větrem, vítala nás pravidelně vůně čerstvě upečených koblih.

Myslela jsem, že to tak mají ve všech rodinách. Jak jsem se zmýlila! V rodině mého manžela byl únor měsícem domácí zabíjačky. Tchán si na celý rok vykrmoval vepříka a v únoru vždy přišel jeho čas. Tedy čas toho vepříka.

Vždy jsem si představovala, že zabíjačka je taková lidová veselice, při které se porazí prase, upečou jitrničky, popije pivko a jde se domů. Něco jako vinobraní trochu jinak. Skutečnost však byla zcela odlišná.

Dostavovali jsme se s manželem v okamžiku, kdy poražené prase viselo na jakési provizorní dřevěné konstrukci, krev kdosi míchal v míse, aby se nesrazila, a na obřím vále v bývalé prádelně už se děda a švagr oháněli čerstvě nabroušenými noži. Manžel se okamžitě připojil a kusy rozporcovaného masa padaly do plechové vaničky. Já jsem se zatím rozkoukávala.

Kolem to vypadalo jako v pohádce Pekařův císař. Ten dělal to a ten zas tohle a všichni dohromady udělali vše potřebné. Každý věděl, co je v které chvíli potřeba udělat, jen já jsem koukala jak tele na nová vrata a snažila jsem se být alespoň trochu užitečná.

Časem jsem se však naučila připravovat špejle na jitrnice, jitrnice špejlovat, míchat krev, prát střeva, hlídat a podlévat zabíjačkový guláš, škvařit sádlo a různé další pomocné práce. Už jsem tolik nepřekážela, alespoň jsem si to namlouvala. I tak jsem budila všeobecné veselí tím, jak jsem žasla nad tím, že prase je využitelné takříkajíc od hlavy po ocásek. Ovar, krkovice, bůček, kotlety, kýta. Pro fajnšmekry vepřová panenka. Všechno ostatní včetně vnitřních orgánů se zpracuje na válu, žaludek a střeva se vyperou a vznikne tlačenka, jitrničky, jelítka, prejt světlý, prejt tmavý a z rozvařených částí kůže rosol. Dále sádlo, škvarky, zabíjačkový guláš, uzený špek a polévka trdelná zvaná prdelačka. Zbude kůže, tzv. krupon. No řekněte, které jiné jateční zvíře má takovou "využitelnost"?

 

Prasátko před porážkou.jpg

 

Děda se odstěhoval do penzionu pro důchodce, kde pro chov domácích vepříků neměli pochopení a tak zabíjačky ustaly. Občas jsme nostalgicky zavzpomínali, ale kvalitního masa bylo všude dost, takže jsme neměli potřebu stát se samozásobiteli. Až jednou. Kamarád našeho syna vlastnící rozsáhlé hodpodářství nám nabídl k odkupu vepříka. Řekla jsem sice rozhodné ne, ale když se manžel o následujícím víkendu jal vyrábět obří dřevěný vál, věděla jsem, že je rozhodnuto. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu. Zabíjačka bude, ale jenom z poloviny prasete.

Už jste někdy kupovali půlku prasete? Má to jeden háček. Musíte sehnat někoho, kdo si koupí druhou půlku. A zde nastal problém. Člověk, který si měl koupit druhou půlku si to rozmyslel a my jsme čekali na dalšího dobrodruha. Dočkali jsme se v květnu.

A tak se stalo, že jsme jednoho krásného květnového dne převáželi půlku čerstvě poraženého prasete na chalupu vzdálenou 80 km, abychom se potěšili domácí zabíjačkou.

Některé roky bývá v květnu ještě chladno, ale tento květen byl zrovna mimořádně teplý, nebe azurové a sluníčko vesele svítilo. Uklidňovali jsme se představou, že k večeru má podle předpovědi přijít ochlazení, ale jak už to tak bývá, přesný opak byl pravdou. Odpoledne už teploty šplhaly k 30 stupňům Celsia. Prostředí naší kuchyně, kde navíc sálal roztopený sporák, by se snad dalo přirovnat ke kotelně zámořského parníku, nebo parní lokomotivy, kdy se ještě ručně přikládalo uhlí do kotlů.

Manžel se nadšeně oháněl nožem až krev stříkala - no všude. Já jsem zachraňovala co se dalo. Topila, běhala s hadrem a utírala krvavé cákance z podlahy, hlídala polévku, aby nepřetekla, guláš, aby se nepřipálil, mouchy, aby nám nelétaly dovnitř, chystala sklenice zavařovačky, špejlovala jitrnice. A proklínala sebe, že jsem nebyla ráznější a včas to nezarazila, manžela, že neumí donést maso z válu na stůl, aniž by se za ním nevytvořila krvavá stezka. Odpovědí mi byly jen jeho zuřivé pohledy a jednu chvíli to vypadalo, že po mě to maso hodí. Pak už jsme nemluvili vůbec a jenom dělali vše pro to, aby už bylo hotovo.

Končili jsme někdy kolem desáté hodiny večer. Naporcované maso bylo v mrazáku, guláš na plotně, jitrnice a jelítka se chladily na válu, tlačenka a aspik v lednici. Na plotně se ještě škvařilo sádlo, špek se povaloval všude. Mlčky jsem obhlédla škody - krvavé cákance na zácloně, závěsech, mastný povlak na nábytku (už jsem pochopila, proč děda zpracovával maso v prádelně) a s myšlenkami na rozvod jsem odešla do koupelny.

Voňavá koupel mě trochu zklidnila, usoudila jsem, že rozvod po 40 letech manželství už skoro nestojí za to, a v lepší náladě jsem se vrátila zpět do kuchyně. Ještě bylo třeba míchat polévku , aby nezkysla  a v tom jsme se celou noc střídali. Ráno manžel jako vzorný soused roznášel sousedům výslužku, ovšem bez polévky, té se totiž  přes naši péči podařilo zkysnout.

Já  jsem zatím s kartáčem v ruce drhla podlahy, nábytek, dveře, a do toho do mě pražilo slunce holým oknem. Záclona a závěsy byly v pračce. Když se manžel zhruba za dvě hodiny vrátil posilněn nesčetnými panáčky, které všude  dostával za odměnu, nebyla jsem příliš vlídná.

Poslední maso z domácího vepříka jsme spotřebovali na vánoce a pomalu a nesměle přišla na přetřes otázka, kdy si zase zabíjačku zopakujeme. Na to jsem stereotypně odpovídala: "Jen přes mou mrtvolu!"

Sice jsem si nemohla být jistá, že si manžel vybere správně, ale trvala jsem si na svém a časem řeči o domácí zabíjačce ustaly.

Nedávno však manžel zjistil, že lze od soukromého zemědělce koupit mléko přímo, jak se říká, od krávy, a začal se zabývat myšlenkami na výrobu domácího sýra. S hrůzou očekávám další chalupářskou sezonu.

 

 

 

maso masopust Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislav Vesecký
Jo jo, není nad domácí zabijačku.
Jana Slavíková
Na zabijačce jsem byla snad třikrát. Nejvíc si pamatuji, jak po krájení hromady syrového sádla jsem měla ručičky jak dětské prdýlky :-)
Miroslava Jachimová
Výstižně popsaná zabíjačka. Jak už jsem tu před časem zmínila, neměla jsem možnost žádnou navštívit, ale teď už toho nelituji. Asi bych už ty dobré zabíjačkové produkty nekonzumovala s takovou chutí. Mám to tak i s vánočním kaprem. Toho smím vidět až naporcovaného ke kuchyňské přípravě. Jinak bych ho nepozřela.
Elena Valeriánová
Ivanko, v pohodě. Článek mě pobavil a ráda jsem si při něm zavzpomínala. I na pana Zoubka, to byl panečku řezník a ta jeho tlačenka, to byla bašta!
Zuzana Pivcová
Za tu poznámku, Ivanko, děkuji, potěšila mě.
ivana kosťunová
Vezli jsme si vnitřnosti , dokonce jsme si i něco přikupovali. Ta krev tam byla, ale možná trochu ve snaze o humorné pojetí přeháním.
Elena Valeriánová
U nás se pravidelně dělala zabíjačka každý rok. A když jsem se vdala, tak jsme měli několikrát také prasátko, které jsme si sami vychovali. Dělala jsem to velice ráda, protože ráda pracuji s masem. Ale jedno mi pani Ivano, není jasné, jak mohla z půlky dovezeného prasete stříkat krev, to snad ani nejde když jste ho zpracovávali po dosti dlouhé době. Nepořádek a mastnota je ale všude, to je fakt. Hanko, na Slovensku jsme taky dávali maso do smaltovaného kýblu a zalévali sádlem. Maso však bylo pečené a byla to pochoutka až do prázdnin.
ivana kosťunová
Já doufám, že na sýry nedojde. Pokud ano, určitě dám vědět a pokusím se to zde popsat. Třeba i pro Zuzku to bude stravitelnější. :))
Eva Mužíková
Ivanko, krásně vylíčený prasečí příběh s velkou dávkou humoru. SUPER. Také jsem o tom již někde psala, zabíjačky mne provázely celý život. Naposledy mne přemluvil syn asi před pěti lety, chtěl si zahrát na hospodáře, aby mohl kolegům v práci donésti vlastní zabíjačku. Vše jsme zvládli v garáži, měli jsme šikovného řezníka. Přijela mi se vší prací pomoci sestra, tak jsme odpoledne byli, krom balíčkování jednotlivých druhů masa / musí vychladnout, jinak se špatně porcuje/ hotovi. Na všechny zabíječky vzpomínám ráda, dokonce jsme dvakrát stačili spolu s čuníkem ještě zpracovat mladého býčka. Dej vědět, až budeš balit sýry:)))))))
Hana Rypáčková
U příbuzných jsem zažila zabíjačky. To byl shon . Divila jsem se , jak syrové maso zalévali sádlem do kýblů...Nebyla jsem tím moc nadšená. Ale prasátko -selátko -selecí- to je hezká akce , je veselo a málo práce...Otáčí se samo...A zapíjí se pivem...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.