Moje putování po různých místech "kde kráčela historie" mně zavedla do jedné z bývalých svazových republik Jugoslávie, a to Bosny-Hercegoviny. V roce 2012, kdy jsem zemi navštívila, již zde panoval mír a jen nové hřbitovy přípomínají tragedii občanské války z let devadesátých, kdy se rozdělila bývalá Jugoslávie na samostatné státy. Jedním z míst je dnešní hlavní město Bosny-Hercegoviny, Sarajevo. Do podvědomí každého z nás se zapsalo tzv. "sarajevským atentátem", který později byl příčinou I.světové války.
Obyvatelé Bosny-Hercegoviny tvoří Srbové, Bosnáci a bosenští muslimové. Stát byl vytvořen na základě mírové smlouvy z r. 1995 po ukončení obléhání Sarajeva Srby. V Sarajevu v devadesátých letech zahynulo 12 tisíc obyvatel granáty odstřelovačů z okolních kopců. Ještě dnes jsou vidět vybombardované a vypálené bloky panelových domů západní části Sarajeva. Tak i v samém středu města jsou dodnes vidět tzv. "sarajevské růže", což jsou paprskovité díry po granátech v betonových zdech, které byly zality hmotou červené barvy.
My jsme bydleli v blízkosti sarajevské tržnice, která se nazývá "Baščaršija" a je srdcem celého města.V okolí je spousta malých obchůdků a hospůdek, kde jsme si pochutnali na místních specialitách jako je čevapi nebo trochu pálivá pljeskavica. Ochutnali jsme i bosenskou specialitu sarmu. Nakonec jsme si dali místní kávu připravenou v džezvě. Hlavní dominantu je sebil, což je kašna věžovité tvaru, kterou obsluhoval určený člověk a sloužila k napojení žíznivých lidí.Já jsem ji dala jako úvodní obrázek k mému vyprávění o Sarajevu.
Také jsme navštívili nedalekou mešitu bosenských muslimů, která je nově rekonstruována. Za největší barbarský čin je považováno zničení proslulé Národní knihovny, jednoho z nejcenějších kulturních zařízení na celém Balkáně. V budově pseudomaurského slohu, která byla ještě postavena za rakousko.uherské vlády, byly uloženy unikátní orientální knihy a rukopisy. Při ostřelování města vše shořelo. Toto obrovské kulturní a historické bohatství nenávratně zmizelo.
Navštívili jsme také místo, kde byl zastřelen v r.1914 arcivévoda František Ferdinand dEsté se svou manželkou Žofií, rozenou Chotkovou. Městem protéká řeka Miljacka. Sarajevem je možno se toulat dle libosti ale nesmíte se vydat do kopců, které město obklopují. Jsou v nich stále nášlapné miny a nevybuchlá munice. To je ale ostatně nebezpečné i v jiných neobydlených částech, nejvíc v horách. My jsme ještě navštívili oblíbené výletní místo - putování k pramenům řeky Bosny a protože cesta od autobusu trvá asi kilometr, najmuly jsme si místní koňský povoz (viz foto).
Ze Sarajeva jsme odjeli do Mostaru, kde jsme se prošli po obnoveném mostě přes řeku Neretvu. Původní most byl zničen v r.1993. Most spojuje srbskou a muslimskou část města a byl znovu postaven v r.2004. Z mostu do řeky Neretvy skáčí místní mladíci a tím si vydělávají.
Další zastávkou našeho putování bylo Medžugorje. Jedná s o kultovní místo, které každoročně navštíví tisíce věřících, kteří prosí a děkují Panně Marii. Ta se zde zjevila v r. 1981. Obyvatelé města se dříve živili pěstováním tabáku, hroznů, ovoce a produkcí vína. Dnes je měso známé především jako poutní místo. Křesťané věří, že obrovská energie, která proudí z nebe od Panny Marie, léčí a dělá zázraky.
Údajně dle vyprávění 24. června 1981 se Panna Marie zjevila na hoře Podbrdo - Vrch zjevení šesti místním dětem. Zpráva o zjevení se rychle rozšířila a pomalu začaly přicházet věřící. Největším stavbou je kostel sv.Jakuba a vysloužil si pověst největší "zpovědnice světa". Má 25 vyzděných zpovědnic. Dnes je vše hlavně o komerci, Jsou zde postaveny nové hotely, restaurace a všude jsou stánky se suvenýry. Účastníci našeho zájezdu chtěli vidět na vlastní oči horu Podbrdo. Jedná s o cestu do prudkého kopce s křížovou cestou, kde na vrcholu je postaven obrovský kříž. Cesta není upravena, jde se po obrovských kamenech, ale všichni jsme to zvládli i já, když jsem měla sukni. Delegát nám slíbil, že na vrcholu kopce si můžeme zakoupit občerstvení. Skutečně tam seděla babka s nůší a v ní měla plechovky teplé koly - za jednu chtěla 10 Euro. Koupila jsem si dvě, abych zvládla cestu dolů k autobusu. Byla to moje nejdražší kola v celé Bosně-Hercegovině.
Zájezd byl zakončen cestou do Dubrovníku, kde jsme přespali a ráno odjeli do České reubliky.
