Můj seniorský život: Já a můj čas

Lenko, přesně to se stalo mně. Narazila jsem na netu na nějakého cizího "dědka", zabouchla se do něho a už skoro deset let je nám spolu krásně a líp, než by bylo každému samotnému. A máme v plánu spolu být, dokud nás smrt nerozdělí. :-)

Hezký a optimismem nabitý článek :-).

Já jsem takový skeptik...Jestlipak je i s odstupem stále totéž juchání a růžové brýle??? Já osobně bych se nepouštěla do nějakých příliš "vážných" akcí na stará kolena,nechala bych to na náhodě,kdyby se stalo,že bych byla sama.Nevím,jak bych přijala nějakého cizího "dědka".Neumím si představit,že bych se do někoho cizího mohla zabouchnout a chtěla s ním být...

Magdalenko :-)

Magdalenka, věřím, že jsi stále obklopena láskou.

Před 4 léty byl v příloze MfDnes otištěny tři příběhy seznamování v pozdějším věku. Jedním z nich byla i já se svým Karlem. Bohužel on podlehl zákeřné nemoci před rokem a půl. Prožili jsme spolu krásné dny, ale bylo jich málo.Dík za zajímavý článek.

¨Také mě to potěšilo.

Pamatuji si na MMK..

Tak sem si juchla, že se konečně po dlouhé době objevila Mařinka, a on jen její starý, ale stále krásný láskyplný příběh. Ráda bych tu aspoň občas narazila i na ni. Mařinko, doufám, že v lásce kveteš stejně krásně jako ta mařinka vonná. :-)

Pěkný článek, moc pěkný život. Ať se vám daří i nadále.