Můj seniorský život: Zřejmě jsem mu nepadla do oka

Jste odvážná žena . mě by na koně nikdo nedostal, i když je miluji a považuji je za velmi inteligentní zvířata. Maximálně jim dám z ruky mrkev nebo jablíčko. Něco je lépe jen vidět. Jinak to byl veselý článek.

Jaruško sotva jsem začala číst,hned mne to vtáhlo do děje.Za chvíli jsem se začala smát a smála jsem se dokud jsem článek nedočetla :) Až jsem měla obavy,že přilítne manžel a optá se co že se mi to stalo když vydávám tyhle zvuky! Pokud píšete tímhle stylem všechny články tak už je jdu číst.

Jarko, také jsem se moc pobavila z Tvého barvitého líčení. Jak píše Jana, i já píši - jen tak dál.*****

Bezva článek. Smekám před Vaší odvahou, já mám z koní pořádný respekt. Jednou mi moje dvouletá vnučka s údivem položila otázku, jestli se jich bojím. Tehdy měl její táta tři koně, když šla kolem boxů a v dětských kbelíčkách jim nesla trávu, kterou sama natrhala, koně ji okusovali bambulku na čepici. No a na mě šly mrákoty.

Ahoj Jarko, vypadá to, že přišla zase jedna správná "baba". Vítej, jdu číst tvůj předchozí příspěvek, jestli je podobný, těším se...*****

Taky dávám za 5. Jako bych tam byla, jak je to barvitě vylíčené. Ale babičky musí něco vydržet. To řekla i má babička , když jsme ji ztratili na sáňkách. Jen mám trochu vždy strach a bez řádné průpravy děti na koně neposadím.Není pád jako pád a z okolí mám smutné zkušenosti z jízdy ve volné přírodě.

Paní Jarko, moc pěkně napsané. Vím přesně o čem píšete. Jezdívali jsme léta na statek s koňmi. Vybrala jsem si takového velkého šedého. Po půl hodině ho vození nějaké baby přestalo bavit a zaparkoval se mnou u zdi, jak byl zvyklý. Ke kroku už ho nedonutilo vůbec nic. Pár dní mi sezení dělalo problém. Zase na druhou stranu máte určitě na co vzpomínat a později jste se tomu při vyprávění určitě zasmála. Přeji vám, Jaroslavo, aby těch pádů bylo co nejméně a krásných zážitků s přeslicemi co nejvíce.

U mně 1*****. Paní Jaroslavo, jste skvělá vypravěčka. Pište víc, můžete-li.