Pravé špekáčky, žádné sojáčky

Moc podařený článek. Taky masné výrobky zrovna nemusim, ale nejsem tak zásadová. Co se týče debat s Yorkim bych byla být Vámi opatrnější. Pes si totiž spoustu věcí vysvětluje trochu jinak než člověk. Můj milovaný Bernardýn (ať jeho dušička odpočívá šťastně v psím nebi) kdysi nepochopil na břehu vysvětlení, že ten pán na loďce uprostřed nehází prutem pro jeho pobavení, či že by mu aportoval klacík do vody. Tenkrát se rozhodl vytrestat vetřelce v jeho plavební dráze a ještě k tomu prohnat provokativní kačeny, které se poblíž plácaly. Vrhl se bleskurychle k nebohému rybáři se svými osmdesáti kilogramy a vzedmul mohutné vlny. Otočený pán na loďce, šokovaný náhlou přívalovou vlnou, se přidržoval loďky a vykřikoval něco nesrozumitelného, jako tsunami, kačeny vřískaly a já ječela na břehu. Když se Bernardýnek vrátil z vody a já se mu snažila vyčinit, vypadal schlíple. Ale v jeho očích jsem zahlídla potutelný výraz, že ať si říkám co říkám, to bylo stejně fajn.

Už dlouho jsem se tak pěkně od srdce nezasmála.A protože mám " bujnou " fantazii,úplně jsem tu scénu před uzenářstvím měla před očima....děkuji,vylepšil jste mi pane Lubomíre náladu tímto super příběhem.

…to jsem se pobavila, nasmála…Luboši, Ty jeden vandrovní šťouro! Kde je přesně ten obchůdek s uzenářskou rozkoší??...:)) A prosím, nelhat, nezatloukat! Apropo, Štěstenky jsou parádní! Line se z nich vůně štěstí jako z tohoto krámečku! Jsi opravdový labužník, Lubomíre, děkuji!

Hezké počteníčko, a je fakt, že i moje chuťové buňky se začaly projevovat. I když uzeniny moc nemusím, maso si dám ráda, ale doplněné zeleninkou a podobně Pozdravujte vašeho milého pejska, je vidět, že to s vámi umí.

Tohle milé úsměvné vyprávění znám už z knihy Štěstěnky. Nikdy jsem nebyla velký masožravec, ale nyní už ho nejím takřka vůbec. Se psy a kočkami to je jiné. Ti setrvávají na své masožravosti a obelstít se nedají. Mají v sobě zakódován pud šelem, které loví z hladu. Pro mě je nejpoučnější ten závěr - nebýt otrokem masa, bez kterého se neobejdu, i když to nějakého dalšího tvora stojí zbytečně život. Cítím se dobře.

Pane Lubomíre, možná jste na dobré cestě si uvědomit, že nejlepší vegetariáns. jídlo je pečený bůček s kůrčičkou - a kousek nechte i pejskovi.

Nejhorší je, když není na nic chuť. Kdo má chutě- žije.

Moc pěkné počtení. Byla jsem léta laktovegetariánkou, vegetariánkou a nakonec vitariánkou. Nikdy jsem se necítila lépe. Přitom jsem pro rodinu vařila a neměla potřebu sama to jíst. Teď ujíždím nejen na mase, ale i na pečivu, a dobře mi tak. Komu není rady, tomu není pomoci. Ale chutná mi úplně všechno. :-)