Jak nám Američané "vyfoukli" Frankův archiv
Karl Hermann Frank. ILUSTRAČNÍ FOTO: wikimedia.org

Jak nám Američané "vyfoukli" Frankův archiv

10. 2. 2016

O tom, že je v okolí středočeských Štěchovic ukryt nacistický archiv a možná i poklad, se spekulovalo již koncem války. Že se nejedná jen o fámy, potvrdila před 70 lety, 11. února 1946, tajná akce amerických vojáků, kteří zde vyzvedli několik ukrytých beden s dokumenty. Pověsti o kontejnerech uloupeného zlata a uměleckých předmětů se sice nepotvrdily, mnoho lidí však věří, že takzvaný štěchovický poklad existuje dodnes.

Historie nacistického úkrytu u Štěchovic je velmi krvavá. Německá správa území od soutoku řek Sázavy a Vltavy až po města Benešov a Sedlčany nuceně vystěhovala a ve vyklizeném prostoru zřídila mimo jiné ženijní školu a cvičiště jednotek SS. Nedaleko Hradišťka na soutoku řek byla pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Právě vězni, především ruští a francouzští, tu prováděli v dubnu 1945 zemní práce s neznámým určením. Vězně, kteří na této štole pracovali, dalo německé velení zastřelit a poté nechalo zlikvidovat i jejich strážce.

Ne však všechny svědky se podařilo zavraždit. Po konci války objevili francouzské úřady v zajateckém táboře v Alsasku německého důstojníka Güntera Aschenbacha, který působil v Hradišťku a jenž znal místo úkrytu. Francouzi o jeho výpovědi informovali československé úřady, ty ale nejevily o věc zájem. Francouzi se obrátili na velení amerických sil v Evropě. Američané vzali informace vážně a připravili tajnou misi k vyzvednutí dokumentů.

Americké komando čítající 13 mužů (včetně Aschenbacha) dorazilo do Štěchovic, respektive rokle Dušno nedaleko obce, 11. února dopoledne. Aschenbach bez problémů našel vstup do štoly, po prokopání se ke vchodu se přítomným pyrotechnikům podařilo zneškodnit nástražný systém i výbušniny mezi bednami. V šachtě a okolí se později údajně našlo na 700 kilogramů trinitrotoluenu, půl tuny oleje do plamenometů, bedny náloží a 29 talířových min.

Američané objevili ve štole 32 beden, které v podvečer 12. února naložili na nákladní auta a vyrazili s nimi k hranicím u Rozvadova. Do Německa vjeli brzy ráno 13. února.

Ačkoli počínání amerických vojáků zaznamenala místní policejní hlídka, nebyla schopna nijak zasáhnout. Sice informovala armádu a ta obranné zpravodajství, příslušní velitelé nebyli schopni rozhodnout o zásahu. Až 13. února začaly úřady jednat, většina Američanů i náklad byly již v Německu. Podařilo se jen zatknout trojici pyrotechniků, kteří nocovali v pražském hotelu Alcron.

Československo poté akci vyhodnotilo jako hrubé porušení suverénních práv a krádež důležitého státního majetku. Po diplomatické nótě se akcí zabývala americká vláda, která konstatovala, že se udála bez jejího souhlasu a že dokumenty musí být vráceny. Po omluvě prostřednictvím velvyslance byla diplomatická roztržka zažehnána. Bedny s dokumenty se do Prahy vrátily 2. března 1946. Nyní jsou převážně v Národním archivu.

Obsahem beden byl především archiv protektorátní správy a faktického vládce Čech za okupace, Karla Hermanna Franka. Podle svědectví přímého účastníka akce, novináře Lionela Shapira, archiv obsahoval důležité české státní dokumenty, zápisy říšského protektora, gestapa (tajná státní policie), ale i seznamy českých kolaborantů a vůdců špionáže či inventury českých cenností.

Zpráva zvláštního odboru ministerstva vnitra z května 1957 k Štěchovickému archivu mezi nalezenými materiály uvádí archiv K. H. Franka od března 1939 do dubna 1945 a část soukromého Frankova archivu asi z let 1936 až 1940.

Kolem archivu se záhy objevily spekulace, zda Američané vrátili vše. Někdejší ředitel archivní služby ministerstva vnitra Jan Frolík napsal v úvodu Sborníku Archivu ministerstva vnitra z roku 2003, že komunistická Státní bezpečnost (StB) věřila v hypotézu, že si Američané ponechali seznam konfidentů gestapa a SD (bezpečnostní služba) s tím, že se jim někdy v budoucnu může hodit.

"Státní bezpečnost pak reagovala způsobem, který jí byl vlastní; plošně podchytila všechny osoby, které by se na takovém seznamu mohly vyskytovat, vybudovala příslušnou kartotéku, do které zahrnula i příbuzné a známé těchto osob jakožto jejich potencionální spojky k jejich bývalým chlebodárcům a vybudovala mezi nimi agenturní síť," napsal Frolík.

V souvislosti s nacistickým úkrytem u Štěchovic se traduje pověst i o ukrytém pokladu. Ten v době totality tajně a neúspěšně hledala StB a další složky státní správy. Po pádu komunistického režimu vypukla nová vlna zájmu o poklad, přičemž nejznámějšími hledači byli Američan německého původu Helmut Gaensel a Josef Mužík z Prahy. Ač oba několikrát ohlásili brzké objevení pokladu, doposud se tak nestalo.

 

2. světová válka nacismus
Autor: Redakce
Hodnocení:
(2 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladka Steinová
Pan Josef Mužík je velký fantasta. Říká, že do hledání pokladu investoval své peníze- 8 milionů a si 19 let práce- a přitom pálí dokumentaci. Němci se vždy považovali za potomky Keltů. Soutok Vltavy a Sázavy vytváří poblíž údajného pokladu jakési písmeno V, tedy Viktoria, což |Němci tak jasně propagovali. Zajímavý pořad o pokladu přinesl rozhlas-Mikroforum v konci roku 2015. Ale ať je tam poklad, či ne, foto K. H. Franka u tohoto článku mi nahání hrůzu.
Ladislav Vesecký
Jedna paní povídala...
Hana Rypáčková
Podvrženými materiály na dně Černého jezera zmátla StB celý svět- tak nevím, co ten štěchovický poklad ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.