Stejně jako v dnešní době, také v osmdesátých i dřívějších letech minulého století lákalo české turisty moře. Nabídka a dostupnost pobytů u moře se pochopitelně nedala srovnat se současností, ale země jako Rumunsko a Bulharsko poskytovaly českým turistům možnost koupání a pobytu u teplého Černého moře.
Také Arnošt Hrabovský zatoužil po zážitcích s tím spojených. Svěřil se doma manželce Zuzaně a ta byla jeho nápadem nadšená. Jejich dceři Lucii byly již tři roky, a tak se rozhodli pobyt u moře si dopřát. V cestovní kanceláři Autoturist vybrali zájezd do Bulharska na Sluneční pobřeží, s vlastní dopravou. Cesta tam a zpět však představovala tisíce kilometrů, také známí je varovali před průjezdem Rumunskem, proto auto jako dopravní prostředek na dovolenou zavrhli. Zvolili cestování vlakem, lehátkovým vozem. Jeden menší háček to ale mělo v tom, že se jednalo o termín ve druhé polovině měsíce září a přímé vlaky do Bulharska k moři jezdili jen po dobu letní sezóny. Ten, kterým přijeli do Burgasu, končil své jízdy již v polovině září. Pro cestu zpět se museli spolehnout na další sezónní rychlík, ale ten bohužel odjížděl nikoliv z Burgasu, ale z Varny, a to právě naposled v poslední den jejich pobytu. Nicméně již doma se pro tuto trochu komplikovanější variantu rozhodli v domnění, že nebude až tak velký problém se ze Slunečního pobřeží do Varny dostat, ať již autobusem nebo lodí Raketou.
Jedna podstatná událost však způsobila, že se málem podle plánu zpět domů nedostali. V Bulharsku totiž probíhalo spojenecké cvičení vojsk Varšavské smlouvy Štít 82. Již při cestě tam na mnoha nádražích viděli vojenské transporty, všude plno vojáků a různé vojenské techniky. Krátce před příjezdem do Burgasu mohli z oken vlaku pozorovat stanové tábory a velitelská stanoviště označená vlajkami jednotlivých zemí, na jedné straně trati bulharští zemědělci sklízeli úrodu rajčat, zatímco na druhé straně vybuchovaly granáty a bylo slyšet střelbu. Později také v průběhu pobytu u moře se občas nad plážemi zatemněla obloha při přeletu letadel a vrtulníků, což bylo provázeno patřičným hlukem. Na moři hlídkovaly vojenské čluny a v dáli bylo možno spatřit bitevní lodě. Někteří západní turisté z toho byli dost vyděšeni, většinu ostatních to po obdržení informací od průvodců Balkanturistu nechávalo klidnými.
Několik dní před koncem pobytu se Arnošt začal zajímat o možné spojení ze Slunečního pobřeží do Varny. K jeho zděšení zjistil, že autobusové spoje byly zrušeny a také v době cvičení byla přerušena lodní doprava. Vyhledal tedy jim přiděleného zástupce Balkanturistu, který mluvil dost obstojně česky. Byl to takový sympaťák hodně podobný herci Miloši Kopeckému, když hrál v seriálu Nemocnice na kraji města, kterýžto seriál shodou okolností v té době vysílala bulharská televize. Ten se snažil získat bližší informace o možnosti cestování do Varny, nakonec Arnoštovi však jen sdělil: „Fite, co jsou tady ty skurfeny manefry, nyc nefunguje.“
Arnošta s rodinou nakonec zachránila skupina slovenských sportovců, jimž končil pobyt ve stejný den a vraceli se zpět domů vlastním autobusem přes Varnu. Arnošt se naštěstí k té informaci dostal náhodně v jídelně hotelu a jejich vedoucí je ochotně vzal. Tak tedy stihli poslední možný vlak, který jel ten rok ještě přímo do Prahy.
